„Stejně je to fajn, že už tolik let nekouříš.“
Zasmál jsem se.
„Ani nevíš, jak mi to zrovna teď přišlo vhod.“
„To jsem ráda, aspoň k něčemu jsem dobrá.“
Aha.
„Myško. Můžu se u tebe zastavit, něco bych potřeboval?“
Trochu nakrčila nos.
„No to jsem úplně v šoku. Jako kdybych byla vyloženě nezbytná.“

Pavlína s Majdou byly na procházce, v tomhle počasí jim to ani moc nezávidím. To je jaro na dvě věci.
„S tou barvou sis fakt vybrala dobře. Já bych si do ní naslepo netroufl.“
„Jo. Nevíš, jak to vypadá s tou matrací?“
Objednal jsem Myšce matraci, doufám, že tu absolutně nejvíc protialergickou  a vůbec tu nejvíc pohodlnou.

„Dnes mi volali, konečně se vyřídila objednávka a posílají to. Čili přes velikonoce budeme stavět postel a vůbec uděláme haldu věcí.“
„Dík. Cos mi chtěl?“
„Myško … mám pocit, že máš nějaký problém. Víš, že se snažím maximálně jednat na rovinu a hlavně co nejdřív, tak jsem tě chtěl poprosit, jestli bys takhle teď mohla jednat ty vůči mně. Ať se zbytečně nezdržujeme něčím, co se dá ještě jednoduše vyřešit.“

Začala si listovat učebnicí. Že by matika?
„Pavlína ti něco říkala?“
Aha, odtud něco vane. Takže ukaž Jirko, že jsi taktik.

„Něco ano, ale chtěl bych to slyšet od tebe.“
„Víš, nemyslela jsem to tak úplně, jak jsem to řekla.“
„To se někdy stane, povídej.“
„Prostě … jak to se mnou vidíš dál, tati?“
„A ptáš se na co, Myško? Myslíš školu, nebo co přesně?“