|
Strana 2 z 2
Z pokoje dorazily přebalený holky, tedy jen Majda, aspoň doufám.
„Áno, Jirka bude rektorátní pracovník a tím pádem bude nosit pouze vyžehlené košile, že lásko moje?“ usmála se Pavlína.
„To fakt netuším. Ale jestli někde nějakou náhodou najdu, tak si ji vezmu,“ políbil jsem Pavlínu za ucho.
„Neřáde.“
„Cos to po mně předtím chtěl?“
„Jo, vidíš. Neznáš nějakou firmu DAZKO s.r.o.?“
„Hm. Netuším. Co to má být?“
„Protialergický matrace, že jo? Zasloužila bych sim“ vložila se do debaty Myška.
„Na tu budeš muset ještě chvilku počkat, Myško. Ale za dva měsíce už to vyjde. Nechci ji brát na splátky, víš?“
„Dozvím se už konečně, proč po mně chceš tu firmu?“
„No protože mi přišlo na účet šedesát tisíc a netuším proč.“
Pavlína se spiklenecky usmála.
„Dopřekládala jsem, miláčku.“
„Počkej, chceš říct, že to jsou tvoje peníze?“
„Jsou to naše peníze. A já jsem moc ráda, že můžu aspoň občas dotáhnout pro smečku aspoň menší antilopu. A to maso skvěle voní, to zas bude nezdravý.“
ONA
Když jsme si večer konečně zalezli do pelíšku a malá už jenom pravidelně funěla, přivinula jsem se k Jirkovi.
Hrozně jsem se těšila na tuhle chvilku. Miluju totiž překvapení. Tedy – působit lidem překvapení.
„Lásko?“ zavrněla jsem.
„Ano?“ zahuhňalo to zpod peřiny.
„Mám pro tebe ještě jedno překvapení.“
„Jak tooo?“ vykouklo to ven.
„No, jen tak, pro radost. Co máš v plánu dělat sedmého srpna?“
„Cože? Sedmého srpna?“ zeptal se Jirka zmateně. „No já nevím, dyť je to daleko...“
„No víš, myslela jsem že by tě potěšilo... prostě jsem koupila lístky na Rogera Waterse – The Wall.
Z toho co jsem vydělala tím překladem. Sedmého srpna pojedem do Prahy, lásko.“
Koukala jsem, jak zareaguje, chtěla jsem si to vychutnat. Floydi byli naše společná hudební láska.
„A zbyde na Myšce na matraci?“
Sakra. Jisteže zbyde. Jenže některý věci nevyjdou tak, jak by hlavní účetní chtěla.
Jenže ta ženská, co tě Jirko miluje, není jenom účetní.
„Zbyde, neboj.“
A objala jsem ho i včetně toho deficitu. Herdek ženský, není tohle láska?
ROMAN
|
