Jak známo, tak Vinetou se nejprve vrhnul v přestřelce před svého pokrevního bratra Oldu, načež se poklidně odebral do věčných lovišť. Já se do věčných lovišť vrhám denně, když v úžlabinách své kabelky pátrám po předmětech denní potřeby. 

     Nikdy jsem kupříkladu neměla kabelku psaníčko. Moje kabelky vypadají jako kombinace medvěda grizzlyho a padesátilitrového sudu piva.

      Když potkám slečnu s psaníčkem, lámu si vždycky hlavu, kam ta osoba dala náhradní svetr, sérii hydratačního krému a odličovače, osvěžovač dechu, osvěžovač chodidel, osvěžovací ubrousky na ruce, termální vodu ve spreji, pixlu spreje na vlasy a pixlu spreje na úchyly. A to nemluvím o všech těch tužkách, diářích velikosti trilogie Pán Prstenů a cvičebních a rehabilitačních pomůckách.

       Začátkem minulého týdne jsem v přeplněném metru z kabelky k velkému překvapení svému i všech cestujících vytáhla miniaturní smetáček na odpadky. Zelený. Obyčejně si s ním ometám boty u vchodu do bytu od bláta. Nechápu, jak se dostal do kabelky a jak dlouho jsem ho nosila s sebou, ale byla v něm zamotaná tkanička od bot a kolem rukojeti se vinul můj zlatý řetízek, který už druhý rok teskně postrádám. Netušila jsem, že ho věčné loviště ještě někdy vydá zpět na tento svět. (A pak, že z věčných lovišť není návratu).

      Nemilosrdné zákruty bezedných kabel ale občas zlomyslně vydají tajemství, které by mělo zůstat skryto. Jako dnes si vzpomínám na pracovní oběd s několika staršími kolegy v restauraci Hybernia. Seděli jsme tehdy u polévky a za distingovaného vysávání polévky z nóbl lžic jsme s vráskami na čele zarytě diskutovali na téma promlčení v obchodních závazkových vztazích. Horká polévka pohnula moje nosní dutiny k aktivitě a já zalovila po kapesníku ve věčných lovištích své medvědí kabelky.

     Jako chronický dutinář dávám přednost látkovým kapesníkům (nevypadáte po ataku rýmy jako Hitler). Se zraky zaujatě upřenými na své kolegy jsem nic netušíc vytáhla z kabelky červené kalhotky s krajkovou mašlí a přiložila je ke svému nosu.

      Lžíce s polévkou naproti sedících kolegů se zastavily na půli cesty k ústům. Kabelky velikosti malého slůněte prostě zpravidla obsahují černou díru, která bez jakýchkoliv zákonitostí pohlcuje všechnu hmotu, aby občas vyplivla roztodivné předměty, které v ní nikdy a prokazatelně nebyly. Například žvýkačka ve sponce na vlasy. Netuším, jak se rozžvýkaná žvýkačka dostala do mého skřipce do vlasů, ale bezpečně vím, jak je skřipec do vlasů dostal v ranní špičce do mých vlasů.