A bylo.

Nevím, jestil to bylo z toho hovoru, ale nějak mě píchlo na prsou a blbě se mi dýchalo. Houby, z kouření to máš, dobře ti tak!

Jenže mě to nějak nepřešlo ani v práci. Absolvoval jsem děkanskou radu a i když jsem přežil nejen vlastní vystoupení, měl jsem toho dost.

Požádal jsem Přemka o dovolenou a vyrazil k doktorovi.

„Vás jsem dlouho neviděl,“ vítal mě praktik. „Tyhle pacienty mám nejradší. Tak co vám chybí?“

„Abych řekl pravdu, nevím. Prostě mě bolí na plicích a blbě se mi dýchá.“

Poslechl si moje dýchací ozvy a pak řekl:

„Na zápal plic to nevypadá. Ale pro jistotu vás pošlu na plicní, prohlídnou si vás a uvidíme. A jak se vám žije v Hradci?“

Skvěle. Nikdy v životě se mi nedýchalo tak volně, jako tady. A to i když se mi vůbec volně dýchat moc nedá.

Zaskočil jsem vyřídit silniční daň, čili obvyklé prožití jednoho dne dovolené.

Podstatné je, že to mám z krku. Doma jsem se s králicí uvelebil u televize a sledoval ještě pořád rozvášněné povolební debaty. Bára Basiková bude emigrovat. Hm.

Co si bez těch osobností počnem?

Usnul jsem v křesle, králice se chválabohu povalovala v kleci. Má víc rozumu jak já, holka chlupatá.

Ráno jsem našel smsky od holek, budu muset napsat, že jsem prostě vytuhl. A nebo rovnou zavolat.

Povídali jsme si s Pavlínou snad půl hodiny. Roaming neroaming, strašně rád ji poslouchám a povídám si s ní.

O tom plicním jsem jí raději nic neříkal, stejně to bude ptákovina a zbytečně bych jí rozrušoval při lyžování. Říkal, že Myška úplně rozkvetla, konečně se dala taky trochu do pohybu.

Na plicním bylo odpoledne docela volno. Cvakli si mě obnaženého a pro zprávu si mám dojít ke svému lékaři. Já ten týden fakt prodovolenkuju taky.

Takže další den na středisko. Že já tam vůbec lezl. Ale je fakt, že to píchání, nebo jak to nazvat, zatím nepřešlo, čili co jiného s tím má člověk dělat.