„To není žádnej problém,“ povídá Pavlína. „Prostě si prolej nos solným roztokem a budeš mít klid.“

 „Počkej, tos mi říkala za svobodna. Ale teď už žijeme spolu.“

„No a? Aký to má súvis?“

„No dřív jsem nemusel dělat to, co jsem ti na dálku odkýval,“ ušklíb jsem se.

„To nemyslíš vážně?“ Pavlína se napřímila od práce a odsunula si z obličeje loknu vlasů.

„Ale to víš, že ne. Co je s tebou, já myslel, že se na Vánoce těšíš?“

Zamračila se. Zajímavé na tom je, že jí to sluší možná i o něco víc.

„Petra.“

„Budeme mít návštěvu?“

„No snažila se. Vždyť to víš.“

„Úplně jsem na to v horečkách zapomněl.“

„Ty jsi vážně komik.“

Jo, a když budu vážně vážnej, tak hurá shánět někoho, s kým se zasměješ. Vy jste fakt hrozný.

„Klidně si sednu na gaučík a budu místo komika za standardního neškodnýho Čecha, chceš?“

Políbila mě.

„Nechci.“
„Neboj, to zvládnem. A třeba nepřijde.“

Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

Přišla.