Večer proběhl klidně. Drobeček jako oficiální invalida považoval za legitimní mě na celou noc vystrnadit z postele. Spát jsem beztak nešla, otevřela jsem Petrův archivní exemplář argentinského červeného, který jsme přivezli před pár lety přímo z argentinských vinic.

       To byla dovolená jako víno! Milovali jsme se jako před lety i dvakrát denně! Propadla jsem střídavě vzteku a sentimentu a víno mi hořklo na jazyku jako vzpomínka na toho zrádce, plakala jsem a vystřihovala po vzoru amerických filmů Petrovu hlavu ze společných fotek.

       Drobek ze spaní utíkal a poštěkával a za oknem táhle pršelo.

      Zachráncovu vizitku jsem objevila k ránu zapíchnutou mezi lístečky u telefonu.

       „Máte patnáct nepřijatých vzkazů“ hlásil ženský hlas záznamníku s překvapeným důrazem na slovo „patnáct“. Moje matka a Petr mi jako nerozlučný tandem zanechali patnáct důrazných žádostí o zavolání.

    Vytočila jsem matčino číslo. 

„Lucino!“ zařvala do telefonu máti. 

„Mami!“ zařvala jsem rozverně ve stejném tónu. 

„Můžeš mi vysvětlit, co dělá Petr v Thajsku?“ vyprskla máti vyčítavě a dodala: „Včera mi volal, ale moc mi toho neřekl.  Přerušilo se spojení. Proč se v týhle rodině já všechno dozvídám jako poslední!“ 

„Mami, Petr je v Thajsku s jednou vychrtlinou a budeš si muset zvyknout, ale tenhle člověk mi už práh nepřekročí! Jestli něco potřebuje, ať si zavolá třeba anděla strážnýho“ odříkala jsem mámě svou hořkou živnostní tragédii.  

Matka se s mým partnerským neúspěchem smiřovala hořce. 

Petra měla ráda jako vlastního a její monolog o tom, jak jsem nemožná a nejsem schopná si udržet chlapa nebral konce.  

Poté, kdy mi předpověděla budoucnost staré panny odvržené společností, která bude žít jen se svojí tlustou starou kočkou, položila máti rozhořčeně telefon.

„Se starou pannou se trefila zcela určitě,“ štípla jsem se před zrcadlem do svého slovanského stehna,“ale s tlustou kočkou jsi maminko vedle jak ta jedle!“ mrkla jsem na vlkodava rozpláclého v mé posteli a na chvíli mě zachvátila něha...

Komentáře (1)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : deeres Tak jsem si myslela, že Danielu převezu a na žádné zítra čekat nebudu. Jednoduše se podívám na blog IDNES. A tůdle,ale za to jsem našla jinou krásnou historku autorky. “Nechtěný striptýz”: Od té doby, co jsem si to před pár lety pochodovala přeplněným sídlištěm se sukní vzadu zastrčenou pod baťohem jsem pevně věřila, že se mi nic horšího nestane. Tenkrát mi až na schodech v paneláku malý chlapeček řekl: “Pani, je ti vidět zadek!“. Při ohmatání silónového zadku jsem mu musela dát za pravdu. Od té chvíle mi uctivě vyká a jelikož neexistuje nic horšího než obnažený slovanský zadek v silonkách, koupila jsem si samodržící punčochy. Mylně jsem se domnívala, že od samodržících punčoch se dá očekávat, že budou jaksi "samy držet". Stály mě majlant a neodhadla jsem velikost. (Mám sklony se podceňovat) Jela jsem na jednu důležitou schůzku a rozhodla se zapůsobit francouzským šarmem. Ten mi měla zajistit vypreparovaná vlna nad čelem, baret a krátké námořnické šaty. Sebevědomí zase samodržící punčochy, které jsem s vypětím všech sil přicucla na svoje stehna. Vagón metra byl přeplněný a tak jsem zaujala místo u zadních dvěří a pozorovala, jak působí můj francouzský šarm na cestující. Padesátník naproti přejel zálibně očima mojí námořnickou sukni a jeho manželka mu nasupeně zakryla výhled. Postupně jsem na sebe upoutala pozornost dvou protějších lavic, student v sáčku na mě pomrkával zcela nezakrytě. A pak metro cuklo a mě ze stehna vystřelila samodržící punčocha ke kotníku. Několika cestujícím cukaly koutky a dvě dámy empaticky zrudly. No co jsem měla dělat. Předklonila jsem se v sukni, ve které se nikdy nesmíte předklonit, a začala štelovat tu mrchu zpátky. (A kdo neví, kam se připevňují samodržící punčochy, tak hodně vysoko) Supěla jsem v tom předklonu a vlna nad čelem mi zvlhla potem. Cestující napjatě hleděli, jak to dopadne. Druhá punčocha vystřelila na jezdících schodech a paní za mnou se mě v úleku snažila obalit svým kabátem. Když jsem pak v restauraci vstala od stolu a odcházela na toaletu, vystřelily obě naráz a já se tam došourala tučňáčím krokem následována tázavými pohledy hostů. Od té doby zásadně na boso! Není jediná, s hrůzou vzpomínám na kšíry, které se jmenovaly podvazkový pas. Také punčocháče mohou zavinit šílený trapas. Moje sestra byla baculatý slovanský typ a také měla ze sebe dojem, že je mnohem štíhlejší. Podle toho si koupila i punčocháče, protože byly pružné tak se jakžtakž na ní natáhly a ona se švárou vyrazila do kina. Cestu v tramvaji ale už nevydržely, guma v pase sice zůstala, ale zbytek se odpáral a nezadržitelně se sunul ke kolenům a nakonec ke kotníkům, takže i ona byla za tučňáka. I když se to stalo v zimě, ségra punčocháče servala, zahodila a mazala místo do kina domů. prosinec 28, 2012 08:55

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment