O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
- Z O U F A L Á Á Á - II.
- Z O U F A L Á Á Á - III.
- Z O U F A L Á Á Á - I.
- Z O U F A L Á Á Á - V.
- Z O U F A L Á Á Á - VI.
- Z O U F A L Á Á Á - VII.
- Z O U F A L Á Á Á - VII.
- Z O U F A L Á Á Á - IX.
- CHUDINKA ZOUFALÁ
- CHUDINKA ZOUFALÁ - 2
- CHUDINKA ZOUFALÁ - 3
- CHUDINKA ZOUFALÁ - 4
- CHUDINKA ZOUFALÁ - 5
- CHUDINKA ZOUFALÁ - 6
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| Z O U F A L Á Á Á - IV. |
|
|
|
| Středa, 26 prosinec 2012 | ||||||
Strana 2 z 2
Pan doktor Zvěřina s ovázanou rukou mě evidentně rád viděl. „Slečno Zoufalá, to jsem rád, že jste tady!“ vykřikl nadšeně a za vedlejšími dveřmi se ozval rámus padajících hrnců.
„Váš pejsek bude muset nosit dva týdny límec kolem krku, šili jsme mu ránu na boku a nesmí si vytahat stehy, otřes mozku jsme vyloučili a jinak jsou to jen drobné oděrky na nohách!“ podíval se veterinář teskně na svou ovázanou ruku.
Rámus z vedlejšího pokoje sílil a tlumené vrčení nasvědčovalo dramatickému boji.
Vzápětí se otevřely dveře a z nich se vyřítil pološílený Drobek s plastovým límcem kolem krku.
Pokoušel se mi skočit do náruče, upadl a hystericky se válel po podlaze v touze sundat tu potupnou plastovou věc ze svého aristokratického krku.
x x x
Před naším autem se sešel malý dav.
„To je váš vůz?“ ukázal na mě holí rtuťovitý dědek.
„No, v podstatě, náš no, vůz je to, viď?“ pokukovala jsem po Kamile táhnoucí za sebou pološílené vzpínající se štěně velikosti poníka.
„Vy jste to tomu člověku nabourala, paninko!“ zakřičel na nás dědek a dodal s dikcí soudce ústavního soudu.
„Á, to jste vy slečno, tak pejsek vypadá dobře!“ zavolal chlápek z okna nadšeně a Drobek po něm radostně štěknul.
Okno se zavřelo a vše nasvědčovalo tomu, že se nás mohutný zachránce vydal pozdravit dolů osobně.
V tu ránu mi to blesklo. Včerejší hrdina, ordinace, černý opl...
„No nazdar!“ vydechla jsem nahlas a za zády se ozvalo hluboké.“Zdar!“
„Koukám, že nevděk světem vládne!“ pohladil svou zdemolovanou karoserii hrdina včerejšího dne a mně se nahrnul do tváře nezvladatelný ruměnec.
Blábolila jsem už zase páté přes deváté, pokoušela se rozpačitě poděkovat za včerejšek a za hysterického mávání šrajtoflí naznačit, že jsem velkým dlužníkem, který je ochotný nést finanční následky své demoliční činnosti.
„A co takhle večeře slečno? Snad mi nedáte košem!“ přerušil moje zmatené šermování peněženkou a v očích mu zvláštně svítilo.
„Jo, večeře, samozřejmě, zvu Vás!“ zašermovala jsem naposledy peněženkou před jeho nosem a nacpala Drobka do kufru Kamilina auta.
„Za dobrotu na žebrotu!“ povzdychla si Kamila bez špetky vlastního pokání.
x x x
Co bude dál!?“ rvala jsem si na předním sedadle vlasy a s hrůzou si uvědomila, že naprosto netuším, kde skončila zachráncova vizitka.
„Hele a jak on se vlastně jmenuje, co je zač?“ vyzvídala Kamča a já zjistila, že vím jenom o té šibalské hvězdě v jeho oku.
RENATA FRANCOVÁ (blog iDNES)
(pokračování opravdu, ale tentokrát ooooooopravdu! už zítra)
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
