O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

Z O U F A L Á Á Á - IV. PDF Tisk E-mail
Středa, 26 prosinec 2012
Přejít na obsah
Z O U F A L Á Á Á - IV.
Strana 2

Nejsem vlastníkem auta. Řidičák jsem před deseti lety dostala z nějakých nadpřirozených příčin a od té doby jsem nedojela dál než za roh do hypermarketu a zpět. Kdybych tvrdila, že bez nehody, byla by to lež.

 

 

 

 

 


Petr si ve svém obstarožním kočáře odvezl všechny své movitosti. O jeho veteránku se sice jako o movitě věci mluvit moc nedá, ale Petr vždy tvrdíval, že své první auto opustí teprve, až škodovka skutečně vydechne naposledy.

 

Měli jsme ji rádi, Popelnici jednu.

 

Jako komplic při stěhování mu tedy posloužila výborně! Ale co teď mám dělat? Jak si bez auta odvezu z Břevnova zraněného vlkodava?

 

Zavolala jsem Kamile.

 

„Čau Lucy, volal mi Petr, že jste se rozešli!“, řekla trochu rozpačitě kamarádka.

 

„No, už jsem se bála, že na tebe s telefonátem zapomněl!“ prohlásila jsem trochu jízlivěji, než by odpovídalo situaci, kdy od někoho chcete půjčit auto.

 

Kamila je moje spása! Za chvíli už jsme frčeli směr veterinární ambulance, a já jsem ze sebe konečně mohla dostat všechny emoce dvou uplynulých dní.

 

„Buď ráda, že s ním nemáš děti!“ řekla moje pragmatická kamarádka a já věděla, že má zatraceně pravdu.

 

Před veterinární klinikou stála kromě značky zákazu zastavení řada aut v úzkých rozestupech.

 

„Co je to za blbce? No takhle může zaparkovat jenom úplnej vůl!“ křičela nepříčetně Kamila, hystericky točila volantem a snažila se nacpat svojí samochodku do díry mezi auty, kam by se nenacpal ani velorex.

 

Ve chvíli, kdy Kamila s úlevou prohlásila: „Když se chce, tak to jde“, se ozval zvuk ohýbajícího se plechu, který důvěrně známe z filmu Titanik.

 

 „Doprdele!“ vykřikla jsem úlekem, ale z Kamilina výrazu obličeje čišel naprostý pragmatismus bez špetky překvapení.

 

Distingovaně otevřela dveře a zcela klidně vystoupila.

 

Vystoupila jsem v hrůzné předtuše také.

Na zádi černého oplu před námi se skvěl ostře zelený lak Kamilina omláceného stařičkého auta.


„Řekl sis o to, blbče!“ prohlásila Kamila zcela klidně na adresu černého vozu a sebevědomě odkráčela ke vchodu do veterinární ordinace.

 

„Máme tady koně!“ odstrčila Kamila sestru a hnala se se mnou v patách do ambulance.

 

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]