Po třech měsících vstávání na půl šestou jsem se vzbudil před pátou a automaticky se sbalil do práce – problém byl v tom, že až venku mi došlo, že přijdu o půl hodiny dřív. A pak že ranní vstávání je zdravé. Ale zase na druhou stranu ... Hradec, předvánoční a takhle brzy po ránu, to je nádhera.

Stromy jsou ovešeny světýlkama, do ticha padají bilé vločky...  prostě Vánoce jsou na spadnutí...Bum! Houby Vánoce – já jsem s sebou málem spadnul přímo na promenádě.

Nějak jsem to vybral, jen doufám, že nebudu muset v příštím roce platit za endoprotézu.

Úplně mi stačí rozpočet zatíženej školou. Včera se mi podařilo zvládnout konzultaci z makroekonomie tak, že z toho byla nakonec zkouška, takže tu nejproblémovější mám za sebou.

Škoda, že tenhle předmět se zrovna moc ve vládě neprovozuje. Možná by se pak tak nezvyšovaly daně a neškrtila spotřeba, ale taky je možný, že jako makroekonomickej laik do toho prostě nevidím.

I když, jestli je kvalita našeho vedení podobná kvalitě registru vozidel a sociální správy a vyhodnocování kandidátů a vůbec... raději bacha na ten klouzavej chodník.

Před univerzitou jsem se naštěstí sešel s Josefem, správcem budovy, jinak bych si do šesti asi zastepoval.

„To znám, „ povídá, když jsem mu vysvětloval, proč jsem tady tak brzo.

„Já jsem pět let vstával do práce ve čtyři, a zůstalo mi to do dneška. Prostě se ve čtyři vzbudím, ať chci nebo ne. Ale zas na druhou stranu – v mým věku už to využiju aspoň na čůrání.“

„No jo. Jenže jestli já si zvyknu kvůli tomu se budit až v pět, tak to v určitým věku může být už pozdě,“ odvětil jsem.

„Z toho si nic nedělej. Jednou jsem takhle po ránu dorazil do práce a nějak jsem si spletl dveře – víš, jak jsou ty dvoje vchodový z boku.“

Přikývl jsem a zapálil jsem si. Po ránu a v zimě mají ty obláčky dýmu zvláštní chuť.

„To bys nevěřil, co všechno jsem vyváděl, abych se dostal dovnitř, než mi došlo, že se snažím dostat do těch špatnejch. Málem už jsem začal měnit vložku.“

Zasmál jsem se.

„A víš proč ti to říkám teď, ve tmě?“

„Netuším.“

„Aby nebylo vidět, jak jsem blbej.“

Otevřel dveře a vklouzli jsme dovnitř. Uvítala nás vůně jak v lese. Čerstvě ukousnutý borovice stály ve vstupní hale a voněly na plný pecky.

„Tak ať ti to dneska odsejpá.“

„Tobě taky.“

Odsejpalo. Možná na tom ranním vstávání fakt něco bude.