Měl jsem pocit, že bychom měli nějak zvolnit. V práci se mi táhl třetí měsíc dvanáctek, ve škole začínalo předtermínové období a včera se mi dokonce povedlo se nepohodnout s Myškou. Šlo o prkotinu, měla průšvih z chemie a já neměl zrovna náladu ji třikrát nabízet aspoň drobnou konzultaci.

Večer se nabídla, že se mnou skočí nakoupit, to už jsme spolu docela dlouho nebyli.

„Potřebuješ něco koupit?“

„Ale jo, to taky,“ odvětila, když se oblékala do takových divných punčoch. Měly pruhy na střídačku, možná růžovo-zelenkavý, v šeru na chodbě jsem to nemohl přesně určit. Ale podle nového výnosu ministerstva vnitra pro počítání průměrů neplatných podpisů to stejně vychází tak, že má ty punčochy vlastně čtyři.

„A co ještě?“

Seběhli jsme do Tesca, máme to za rohem.

„Chtěla bych zajet za kámoškou.“

„Co ti v tom brání?“

Dvě mlíka, rohlíky … a kus pořádného bůčku.

„No ona je z Ústí.“

„Nad Labem,“ doplnil jsem jí.

„Jo. Můžu?“

„Máte to nějak domluvené už?“

„Vyjela bych v sobotu večer a šly bychom rovnou do kina.“

Jasně, ještě nezapomenout toaleťák.

„Myško, odkud tu kámošku znáš?“

„Z fejsu.“

Ach jo. Čili vůbec netuší, co je vlastně zač.

„Koukej. Určitě ti nemám co zakazovat, nebo tak něco. Ale kdyby tě náhodou vypekla, tak mi Ústí nepřijde zrovna jako útulný město pro noční bloumání.“

„Ona mě nevypeče.“

„Já vím. Ale kdyby se náhodou něco stalo jí, tak budeš dělat co?“

„Nevím.“

Ještě voříšky. Večer budu dělat na zakázce, budou se hodit. A Pavlína je taky miluje.

„Ok. Měl bych nápad.“

Myška si mě prohlédla s očekáváním. Nebo tak nějak se to říká.

„Jen nevím, jestli mi to projde, musím to domluvit s Pavlínou.“

A taky s Jiřkou, se sestrou. Ale to už by vyjít mohlo.

Když jsme večer s Pavlínkou osaměli, zatulil jsem se do ní a načal.

„Miláčku?“

„Ano?“

„Co kdybychom si udělali aspoň malý víkend... sami... spolu.“

„To myslíš jako oslavu výročí?“

A jejda. To mě nenapadlo.

„No... tak nějak.“

„To by bylo krásný. A jak jsi to představuješ?“

Protáhl jsem si záda a začal vymýšlet...