Myška dorazila chvilku po holkách, vrhla se na koláčiky – ona mohla.

A navíc měla za sebou solidní oběd, prostě otcovská péče, jak má být.

Což mi připomnělo, že Přemek na mě v práci zase psal posudek, takže náš soud o zvýšení výživného se blíží. Ono se to projevilo i jinak, kupříkladu počet smsek od matky se rapidně zvýšil – dokonce Myška dostala i nabídku na setkání.

Řekla mi o tom, a taky mi řekla, že teď se jí docela určitě na Vánoce do Rychnova nechce.

Chápal jsem to – dva roky se na Vánoce u mámy nehodila a teď aby jela přímo do jedové chýše poslouchat výčitky.

Večer jsem se nedočkavě přitulil.

„Tak co jsi to chtěla probírat?“

„No vidíš, málem bych zapomněla,“ odtáhla se ode mě.

„Ten pikantní život...“ připomněla mi. „Ty jsi měl rande s Petrou?“

Zasmál jsem se.

„A víš to od ní?“

„Kde pak. Viděli vás, miláčku,“ koukla na mě a řekl bych, že dělala „svoje best“ aby nevypadala vyčítavě.

Moc se jí to nedařilo. Sakra práce.

„Pavlínko... snad si nemyslíš...“

„Já jen, že jsi mi říkal, že si máme všechno říkat, ale zrovna tohle mi nepovíš.“

Nadzvihl jsem se na lokti, abych ji viděl přímo do očí.

„Tak poslouchej, ty jedna... Když už to připomínáš, nedlužíš náhodou něco ty mně?“

 „Jak to myslíš?“

„No že se dovoláváš toho, že si máme všechno říkat... pročs mi neřekla o tom jejím šíleným nápadu?“

„No právě proto že byl šílený. Víš, neudělala bych to ani kdybys mi třeba řekl že to není zlý nápad... prostě tohle bych neudělala a tím pádem ani nebyl důvod to s tebou konzultovat. Ale mohlo mě napadnout, že s tím Petra poběží za tebou,“ dodala hořce.

Opravdu to není ženská, co by uměla splétat intriky jak její sestra.

„No, a právě proto jsem já taky nepovažoval za potřebné zmiňovat, že se pokusila prosadit svou taky přese mne.“

Objal jsem ji.

 „Já jí snad zaškrtím.“

„No to jsem měl původně v plánu s tebou, dokud mi nedošlo, jak se věci asi mají.“