„Jo. Copak se ti na něm nezdá?“ 

„No... tebe to nepripadá... blbé?

To jej tvrdohlavé stanovisko?“ 

Sakra... sakra o čem to mluví? Co mi zas Pavlína nepovažovala za potřebné zmínit? 

„Hm... blbé určitě ne. Co se ti na tom nelíbí?“

Doufal jsem, že se mi nenápadně povede zjistit, o čem je řeč.

„No... mohla som vám s tým dokonca nejak pomôcť...

Nejakým svedectvom, alebo tak...“ 

Překvapeně jsem na ni koukal. 

„Mohla by som na súde trebárs potvrdit, že Karel s ňou naozaj ešte niečo mal, i keď už sme sa poznali... napríklad,“ hodila hřívu dozadu, a přehodila si nohu přes nohu, trochu zbytečně rozmáchlým a pomalým pohybem. 

Doufám, že na mě nebylo moc vidět, že jsem málem vdechnul cigaretu až do žaludku. Ale patně bylo.

„Poslouchej Petruško. Teď zcela vážně. Nesnažíš se mi sdělit, že Pavlína měla ještě něco s Hořkým potom, co od něj odešla?“

Pokoušel jsem se ze všech sil zůstat klidný.  

Petra se usmála zářivým úsměvem. Kdybych neměl plnou hlavu něčeho jiného, neušlo by mi, že několik mužů u sousedních stolků ji už má ve vizíru. 

„No, pokiaľ sa pýtaš, či som ich spolu priamo nachytala, tak to naozaj nie, ale nerozumieš, že by to vyzeralo... dôveryhodne, takáto verzia?

Malá ho má v rodnom liste, kde je problém?   

Ty by si nechcel nové auto, alebo konečne na poriadnu dovolenku?“ 

Aha. Majda je papírově Karla. 

A Petru napadlo, že toho využije.  

Houby Pavlínu.  Ale stejně ji uškrtím, že nic neřekla.  

Dyť jde probůh taky o moje dítě! Mno, minimálně mě docela potěšilo, že aspoň o této věci se Petře nepovedlo zasít do mne žádnou pochybnost. 

„To nezní špatně,“ pokračoval jsem v té blbině, protože teď už nemělo smysl přiznat barvu. 

Naklonila se ke mně a velmi příjemným hlasem mi sdělila:  „Som rada, že máš na ňu taký vplyv. Konečně by mohla dostať rozum. Už je veľká.“ 

Něco mně napadlo.  „Víš že jela k rodičům?“ 

Zarazila se. 

„Neřekla ti?“ 

„Ale ano, niečo spomínala. Asi som ju nepočúvala poriadne. Vlastne ja som mala ísť tiež. Snáď držala hubu.“ 

„No to já nevím.“

Skoro jsem se podřek, že vůči mě dokonale. 

„Čili pokud tomu dobře rozumím, ty po mně vlastně chceš, abych jí to ještě zkusil rozmluvit.“ 

Rozzářila se.   

Presne tak Jirko. My sme si vždy rozumeli,“ mrkla na mne.