A začal jsem jí číst o spotřebě, produktu, investicích a vůbec o spoustě věcí, který jsou v praxi úplně na nic. Ne, že by byly hloupý nebo nepoužitelný .. ale hlas lidu je aspoň na chvíli hlas boží a křesla je třeba zachovat. No schválně se na to, Majdo, podívej – pořád, že chceme vládu odborníků a když to dneska shrneme, tak to vypadá asi takhle:

ministr financí je chemik,

obrany archivář,

práce a sociálních věcí milionář a podnikatel,

zemědělství hasič, 

průmyslu lékař,

školství bachař,

vnitra taxikář

a kultury družinářka.

„Neměl bych jít dělat třeba švadlenu?“

„huuuuuuuuuuuuuurgh“

„Ale ty šatičky ode mě bych ti nepřál, Majolenko.“

Cvakly dveře, a i Majolenka pochopila, že přišlo jídlo.

Proč si matky pořád myslí, že je mají batolata rádi i z jiných důvodů.

To by pak opravdu otcové byli úplně zbytečný. A to tedy nejsme. Aspoň my někteří.

„Je tam zima, takováhle,“ zajela mi Pavlína pod peřinu.

„Mně nevyděsíš, lásko moje. Chceš ohřát?“

Už to vypadalo, že jo, ale pak se trošku rozhlídla.

„Tys pracoval, že?“

„To není úplně pravda. Jen jsem si povídal s Majolenkou a chtěl jsem, aby se jí něco z toho hodilo do života.“

„Jirko. Měl sis odpočinout. Aspoň jeden den.“

„No vždyť jo. Opravdu si myslíš, že jsem s Majdou řešil něco důležitýho?,“ usmál jsem se.

„Tati, po obědě skočím ven, nebudeš po mně něco chtít?“ houkla na mě Myška.

„Nebudu .. a pozdravuj Páťu.“