Samozřejmě. Už jen proto, že Pavlínka umí strašně dobrý. A vzhledem k tomu, že mi dlouhodobý cukr skončil při posledním měření někde 3,6 nebo kolik, tak si ho taky užiju.

            U Jiřiny jsme pobyli pátek a sobotu. A i když u ní bylo skvěle, už jsem se nemohl dočkat, až budem aspoň na těch hradeckých okruzích. Tohle město má zvláštní kouzlo. Přitáhne si vás a nepustí. Pochopil jsem, co znamená výraz, hradeckej votrok.

            „Myško .. přemýšlela jsem, co ti k těm osmnáctinám dát. Je to pro tebe významný den ..“ a pak ještě chvíli pokračovala. Napadlo mě, jestli ten projev s tvou svojí učitelskou důsledností náhodou netrénovala předem.

            „.. a nakonec mě napadlo, že bys měla dostat něco výjimečného. Snad se ti to bude líbit.“

            Podala ji etuji a já tušil, že to bude stát za to.

            „Ouuu ..,“ vzdychla Myška, sotva ji otevřela.

            „Jiřinko ... to je nádhera.“

            Uvnitř byl prsten, přesně takový, co se hodí k osmnáctinám.

            „Hlavně, aby ti byl Myško, ukaž?“

            Holky se na chvíli sklonily k sobě a manévrovaly s prstenem. Vzal jsem Pavlíka a šli jsme chvíli ven.