V práci mě překvapil nejdřív Křečkodlak.

            „Nebude mít Myška nějaký důležitý narozeniny?“

            „No jo, osmnáctky.“

            „To bude chtít nějakej dar.“

            Přemek něco napůl zaslechl a hned se přidal.           

            „Něco oslavujeme? Já nemůžu, kolauduju.“

            Tak jo.

            „Takže pánové ... vzhledem k tomu, že jste byli částečně naše rodina, když jsme se sem naplavili ... tak mě napadlo, že bychom mohli i tu osmnáctku mojí dcery oslavit pohromadě. Co vy na to?“

            „Já jsem pro,“ řekl Křečkodlak obratem a k němu se přidal i Milan.

            „No vidíš,“ dodal. „A konečně se taky potkaj naše králice.“

            „Tak to nemůže neudělat. Přijede i tvoje paní?“

            „Mohla by. Ale dorazí asi až večer, jen na chvilku. Má nějaký zpívání ve městě.“

            Zavolal jsem Myšce kolem poledne a nabídl ji opatrně možnost toho, že se kluci staví.

            „Jasněě .. a bude mít křečkodlak s sebou králici?“

            Možná jsem se s tou její dospělostí unáhlil. Ale zas na druhou stranu .. člověk by si měl nějakou tu dávku dětství v sobě uchovat celej život. Pořád lepší jak vyražená zaražená puberta v padesáti.

            „Poslouchej ... třeba bys mohla udělat něco jako pozvánku pro ty, co chceš aby dorazili.“

            „Skvělej nápad. Tak já něco splichtím. A bude dort?“