Mno, dcera na ní nekašle, to vám můžu říct z první ruky. Zato ona na dceru hodně zvysoka.

      Nechce se mi už moc na ty začátky v Hradci vzpomínat, ale Myška čekala po odstěhování od mámy dva měsíce na první smsku.

      Nedá se nic dělat, city se nekupujou.

      „Copa chceš, Myško?“

     „Koupil bys mi lítačku, až pojedeš ven?“

No dobře, tak se občas i kupujou, no.

       „Ok. Bude snídaně, za chvilku, jo?“

      „Jasnýýý. Vajíčka nechci.“

To snad není ani moje dcera.

      „Zase jen namazanej chleba? Tak já ti udělám aspoň hem, chceš?“

      „Hem?“

      „No, hemenex bez eggs.“

      Miška se ušklíbla: „No, tak jo, nó.“

       „Mimochodem, jak tě napadlo, že pojedu ven? A na co potřebuješ lítačku o prázdninách?“

       Zmizela v koupelně, což pro můj stařecký sluch znamená, že může říkat co chce, a já uslyším jen to, co můžu.