|
 Narodila se v roce 1954 v Litoměřicích. Již od dětství si tzv. psala do šuplíku, ale nejdřív se z ní stala zdravotní sestřička a teprve v roce 1993 opravdová spisovatelka, a to když vyšla její historicko-romantická sága Pán hor.
Nejprve vyšla časopisecky jako 13 dílů Večerů pod lampou v nakladatelsví Ivo Železný, tj. jednalo se o krátké zhruba 60-120 stránkové brožované příběhy, později jako 5 dílů – v nakladatelství Lika klub, ještě později v Ikaru. Líčí osudy francouzské šlechtické rodiny de Braiů od doby těsně před francouzskou revolucí do roku 1990. Setkáváme se zde s Eugenií Charmont, která se právě zasnoubila se svým přítelem z dětství Robertem de Revigni. Setkání s Edmondem de Braie je pro ni osudové. On se do ni zamiluje, jedná jako posedlý, sleduje ji, ale tím jí zachrání život, když její kočár přepadnou lupiči. Eugenie onemocní a po návratu z Černého hradu si uvědomí, že se také zamilovala. Nechává si říkat druhým jménem Christina, protože se to jméno líbí jemu. Zruší zasnoubení, je z toho skandál, ale Christina nepovolí. V den její plnoletosti si pro ni Edmond přichází. Přes nesouhlas rodiny s ním odchází. Mají spolu 3 děti, jejichž osudy se později dovídáme. Přes osudy vnuků a pravnuků vnímáme i ubíhající čas. Doba se změnila, to, zač se dívky stydí, také, ale láska zůstává stále. Sága Pán hor je bezvadné a napínavé čtení, od kterého se jen tak nedá odtrhnout - lepší je číst hned po sobě všechny díly,abyste neztratili přehled, kdo je s kým příbuzný a kdo ke komu patří. Francie je vůbec autorčinou oblíbenou destinací. Umístila tam i další knihy – Setkání v Opeře, Dům U tři borovic, Láska a zášť, Carolina, Hodina po půlnoci a další.
Své zkušenosti ze zdravotnictví popsala ve dvou knihách – Prosím vás, sestřičko a Děkuji vám, sestřičko. Mj., i když jsem také zdravotnice, už si nedokážu představit, jak jsme v tom mohli žít a pracovat. Další příběh z 20. století popsala v knize Heřmánkové údolí. Je to o ženě, která neztrácela optimismus, i když měla právo naříkat. Osud jí nenachystal ty nejlepší karty. Její hlavní hrdinka říká: – měla jsem velké štěstí, měla jsem okolo samé dobré lidi… Dvě spolužačky, kamarádky z jedné vesnice. Jejich lásky, prohry a touhy najdeme v knize Stanice odložených lásek. Pokračování Nikdo se nebude smát je plánováno na podzim letošního roku. (To ti můj příklad nestačil? Slíbil, že si dá pozor, říká Kamila kamarádce. To by se mělo dát každé holce nad postel, směje se Laděna.) Snad nejznámějším jejím románem je Andělská tvář. Ano, ten krásný romantický film, který trochu utrpěl obsazením. Jiří Pomeje vůbec nepřipomínal hlavního hrdinu a Michaela Kuklová také nevypadala jako dívka, která právě opustila klášter. x x x Hana Marie Körnerová žije s manželem střídavě v Hřídelci a v Podkrkonoší. Při psaní jí dělají společnost její psi a kočky a rozptýlení obstarají děti a vnoučata, které ji často navštěvují. Ráda sedává u krbu v hale nebo u stolku na terase či na zápraží renovovaného domku. A nápady do knih prý jí často přicházejí při chvilkách relaxace ve vaně...  Abecední seznam jejích knih: Almužna jen pro bohaté Andělská tvář Andělská tvář / 2 Carolina Děkuji, sestřičko... Dokud se budeš smát Dům U Tří borovic Heřmánkové údolí Hodina po půlnoci Láska a zášť Minuta na rozloučenou Nevěsta ze zámoří Pán hor I. Pán hor II. Pán hor III. Pán hor IV. Pán hor V. Pán hor VI. Pozlacená klec Prosím vás, sestřičko Setkání v Opeře Stanice odložených lásek Tři vánoční dárky Ve stínu erbu Pěkné počtení přeje TÁŇA
|
