Teď se pouštím do Spisu Písně. Ten bude ten nejpodstatnější a od začátku se ví, že bude mít číslo 1. Pan vydavatel ale chce, abych k tomu stohu písní napsal také svůj písničkářský příběh.

     Zúčtování s minulostí, která nebyla jen moje soukromá. Příběh, který se děl na veřejnosti, i když dnešní veřejnost o mnoha jeho kapitolách ví asi tolik, jako ta buchta na hasičském bále. Ale i mně se mnoho z hlavy vykouřilo. Podobně jako příběh, který jsem slyšel letos v únoru v indické rybářské vesničce Agonda.

      Bylo už k půlnoci.

     Stáli jsme u místního baru před mohutným kostelem svaté Anny. Kostel je postaven na širokém prostranství a za ním, za zdí hřbitova, hlučně mlátí do pláže vlny Indického oceánu.

      Byl to poslední otevřený skutečně místní bar. Obsluhovala starší Indka v sárí. Odkudsi z nízkého a temného baráku vynášela na silnici panáky domácí kořalky, pálené z mízy kokosových palem. Říká se jí coconut  fenny. Kořalka má sílu slivovice, po škrtnutí hoří. A je to jak na Moravě, někdo ji pálí dobře, někdo hůř. V temnu na asfaltu nás stála asi desetihlavá česká skupinka.

     Kousek od nás si na silnici ustlalo menší stádo krav. Bylo stále vedro.

„Pamatuješ si, jak jsi v roce 1973 hrál v Častolovicích?“ zeptal se mě chlap, který dnes se ženou přijel vlakem z Bombaye a za pár dní pokračuje dál někam do Karnataky. Přešlapovali jsme všichni na stále teplém asfaltu. V baru místo pro hosty nebylo, ale tak to bývá s bary, které nejsou pro turisty. Vlastně to ani nejsou bary, jen nálevny. Panák přišel asi na tři koruny...

„To si tedy nepamatuju. Ale hrál jsem tam loni. To mě pozvala paní hraběnka.“
„Tehdy jsi přijel vlakem. Mně bylo čtrnáct a viděl jsem tě na nádraží.“
„Jábyl tehdy zásadně proti autům a odmítal jsem si udělat řidičák. Tak jsem jezdil vlakama a autobusama.“
„Právě. Přes rameno jsi měl na koženém pásku futrál s kytarou, v ruce tašku a přišel jsi ke mně a řekl: Jdeš na Hutku?“
„Fakt jsem to řekl?“
„No jasně a já ti odpověděl, že jdu a ty jsi dodal: tak mě tam zaveď, já nevím, kde hraju. A  já tě tam zavedl.“