Krajině pod Bezdězem říkáme Máchův kraj. Nyní můžeme ještě přidat i název  „Kraj Oldřicha z Chlumu". Návštěvníci hradu totiž často chtějí po průvodci vědět, kde měl tento severočeský prokurátor své komnaty a těžko se smiřují s odpovědí, že je pouhým literárním hrdinou.

      Pouhým? Domnívám se, že pro autora je oživení a zhmotnění jeho postavy, největším vyznamenáním a důkazem, že píše dobře. Proto bych vám, kteří ho snad ještě neznáte, chtěla literárního otce Oldřicha z Chlumu, představit.

     PhDr. Vlastimil Vondruška, CSc. (* 9. května 1955, Kladno) je český historik, publicista a spisovatel, autor detektivních příběhů. V 80. letech byl ředitelem historické části Národního muzea. Svou první povídku s Oldřichem vydal ještě pod pseudonymem  Jan Alenský - podle křestního jména své ženy, kterou velmi miluje.

     Společně s ní později založil sklárnu Královská huť v Doksech, kterou provozovali do roku 2009. (Mj. jeden čas byla k dostání kazeta s knihou ze série Hříšní lidé království českého a pohárem Oldřicha z Chlumu z lesního skla.) Od roku 2009 se věnuje výhradně spisovatelské činnosti. Spolupracuje rovněž s Českým rozhlasem, v němž pravidelně představuje zajímavé události z českých dějin a života lidí ve středověku.

      Protože je nejen spisovatel, ale především historik, dozvíme se v jeho románech nejen kdo je lhář, vrah či zloděj, ale i jak se lidé oblékali, co jedli, jak bydleli… A to vše krásnou češtinou, která vás osloví a nemusíte lovit v paměti, co asi které slovíčko znamená. Jde dokonce tak daleko, že jeho vedlejší hrdinové mají jména, která v té době v oné lokalitě, kde se příběh odehrává, skutečně existovala.

      Mluvila jsem o vedlejších hrdinech, ale především bych měla zmínit hrdiny hlavní.  Úplně nejhlavnější hlavoun (terminologie z Harryho Pottera), je vzdělaný a čestný rytíř  a královský prokurátor Oldřich z Chlumu, který jako správce hradu Bezděz má pravomoc vyšetřovat a trestat hrdelní zločiny v okolí.

     Je to nižší šlechtic, druhorozený syn, který studoval v mládí v Magdeburku teologii. Studium nedokončil, ale znalosti získané studiem mu velmi pomáhají při vyšetřování zločinců. Do služeb krále Přemysla Otakara II. se dostal, když jako církevní písař na Pražském hradě pomohl mladšímu králi odhalit zloděje. Protože tak učinil rychle a vtipně, získal si přízeň budoucího krále Přemysla Otakara II., který ho později ustanovil prokurátorem pro severní Čechy. Však se to králi pak ještě mnohokrát vyplatilo...

      Prokurátorovým věrným pomocníkem je panoš Ota ze Zástřizlí – mj. je kousek od Brna – jinak mladík sledující poslední módu, velký milovník a svůdce žen. Už by sice měl věk na rytíře, ale raději zůstává volnomyšlenkářským panošem. Kromě dívek ještě miluje kejklíře. Díky této své „zálibě“ nakonec velmi pomáhá Oldřichovi v řešení případů svým sváděním dívek... Sice ho Oldřich pro to často kárá, ale nemyslí to ve zlém.

     Další postavou, která se objevuje v každém příběhu, je Velitel Diviš. Zjizvený, pomalu chápající chlapík, který ale vojenskému řemeslu dobře rozumí. A konečně písař Volfgang – který se v ději objevuje občas a více než písař pomáhá Oldřichovi jako soudní lékař (řečeno dnešní terminologií).