„Bajka je literární útvar, v kterém zvířata mluví a jednají jako lidé, někdy moc mluví a málo jednají, no prostě jako lidi“, praví klasik. V té naší vystupují hned tři zástupci živočišné říše, a to vrána, liška a mravenci. Liška je častým aktérem bajek, zpravidla ne úplně sympatickým. 

     Bývá prezentována sice jako chytrá, ale k tomu pěkně vyčůraná. A protože bajka slouží k poučení, tak pro tu vyčůranost nemá ze svý chytrosti většinou užitek.

     Zato mravenec, to je jednoznačnej klaďák. Zodpovědnej, pracovitej, kolektivní. Vždycky hrdina.

     No a vrána je tak někde uprostřed. V některejch bajkách chytrá, jako když si třeba v době katastrofálního sucha nahází do džbánu kamínky a tím zvedne hladinu vody do pitelné výšky, v jiný má zobák rychlejší než rozum a tak přijde o kus žvance.

     Naše kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru by k tomu podotkla: Ve skutečnosti není liška nijak chytrá, máme-li na mysli přirozenou inteligenci, která je schopna dobrého úsudku a přizpůsobení. V tomto smyslu slova je chytrý třeba pes. Liška je jen velmi nedůvěřivá a plachá. Domněnka o liščí chytrosti vznikla proto, že liška je neustále ve střehu a při sebemenším podezření se snaží vyhnout očekávanému nebezpečí.

     Mravenec je sice pilný a pracovitý, ale jednoznačný klaďas to není. Je totiž také útočný a agresivní. Některé druhy se specializují na lov jiných mravenců či kukel, ze kterých si vychovávají otroky. Ti pak pro své uchvatitele pracují a dokonce jim pomáhají při dalších loupežných výpravách a nájezdech.