Mno a nebo taky ty, který vyvolaj úplně jiný reakce, než veselej úsměv – tenhle měsíc vycházíme s penězi velmi těsně a mám obavy, že příští měsíc to jen tak, samo od sebe, lepší nebude. Chybí zakázky, od začátku roku jsem přivydělal sotva dvacet tisíc, a to je opravdu málo.

Jenže. Holky jsou tak krásný … všechny. Pavlína mě sice přesvědčuje, že ji to právě teď docela určitě slušet nemůže, ale v rámci vědecké domluvy jsem jí vysvětlil, že tomu tak opravdu je.

„Kdykoliv se na tebe podívám, vidím v tobě i Majdalenku...a ta prostě krásná je, to uznej.“

„Uznávam.“

„No vidíš. Je sice pravda, že to je tím, že je po mně, ale zas je výhoda, že tím pádem po tobě bude mít jiný vlohy.“

„Neřáde,“ pečlivě vyslovila „ř“ a přitulila se.

„Kdybys věděl, jak jsem šťastná...“

„Něco bych tušil,“ přitulil jsem se taky.

Nevím, jak to dělám, ale ani jedno mimino nebylo problémové. Myslím s nespaním, brečením, a tak vůbec. Jo, určitě byly problémy, když rostly zuby, ale jinak fakt nebylo na co si stěžovat.

„Chtěla jsem něco takového celý život. Jako kdybych věděla, že to pořád není ono. A teď vím, že to ono je. Úplně kompletně celý. Včetně toho mého zdevastovaného těla.“

„Nic lepšího jsem nikdy nedokázal a ani dokázat nemůžu. Moc bych chtěl, abys tenhle pocit měla i za padesát let.“

„Padesát? Neblázni. Víš jak bych vypadala za padesát let?“

Ta moje krásná, chytrá, dospělá i úplně mrňavá Pavlína. Vlasy jí padaly do tváře a lehce jí ztěžkl dech. Hm... to je formulace. Lehce ztěžkl dech. Ale jo, je to tak. Usnula.

Ráno jsem vytáhl z postele Myšku, buď jí zaspal budík a nebo ho neslyšela.

„Neslyšela. Spím jak dřevo od té doby, co tu je… ségra.“

„Ruší tě?“

„Ale ne. Prostě jen spím hrozně tvrdě.“

„To bude obrana organismu.“

„To bude spíš tím, že chodím spát pozdějc.“

„Nemáš ponocovat. Ale to mně v tvém věku taky říkali a taky zbytečně.“

„Prostě se dostanu k učení až když jde Majda spát.“

„Majda spí skoro pořád.“

„Myslím večer.“

Vyrazili jsme drobným deštěm na náměstí.

„Neříkej mi, že se pozdě večer učíš. Já bych to spíš tipoval na noční chatování.“

„Nemusí být každý dítě po tobě, milý otče.“

„No dovol. Kdy máš tu třídní schůzku?“

„To je reakce na kritiku! A pak se my mladí divíme, kam to vy staří vedete.“

„Ty hade! Půjdeš pěšky!“

„Tsss. Klidně. Odsud to mám za rohem,“ zasmála se Myška a zdrhla mi z auta.

„Ta schůzka je ve středuuuuu...“ hulákala na mně ještě ze školních vrat.

Chvíli jsem počkal, nechal jsem přejet jednu dodávku, aby mohla dodat komusi mléčný výrobek a jel do práce.