Myška vystoupila u školy a já se chtěl rozjet dál, když se ozval telefon.

„Pan Moravec?“

„Ano?“

„Venclová.“

Venclová, Venclová … říká mi to něco?

„Dělal jste mi kdysi ten horoskop, naturální.“

Nativní.

„Už vím. Problémy s klouby, finanční zručnost, nepříliš ideální vztahy.“

„Máte skvělou paměť.“

„Děkuji.“ Ale proč volá, že by reklamace?

„Ale proč volám.“

„Povídejte.“

Přeparkoval jsem z ulice, abych zbytečně nezdržoval ranní motoristy.

„S těmi vztahy, víte... „

„No moc teď nevím. Už je to dlouho, co jsem vás dělal a počítač teď u sebe nemám, paní Venclová.“

„To nevadí. Víte, vy jste mi tenkrát říkal, že bych neměla moc spoléhat na to, že bych s někým mohla mít … ten … spolehlivej vztah.“

Tak to jsem jí určitě neřekl. Ale budiž.

„Pokud to teď vidíte jinak, tak je to jen dobře, ne?“

„No já se chtěla zeptat, jestli teda ten horoskop celej není špatně, když tohle nevyšlo.“

„Paní Venclová, pamatujete se i na důvody, proč jsem to tak řekl?“

„Říkal jste něco o tom, že nemám v povaze schopnost pro partnerský život, nebo tak něco.“   

„Já myslím, že to bylo malinko jinak. Prostě, pokud chcete mít partnerský vztah, spokojený, musíte v něčem ubrat. Vzpomínáte si?“

„Asi jo. Ale já si nemyslím, že bych ty svoje partnery vyháněla nebo jak jste to tenkrát řekl. Já pro ně chtěla vždycky, aby byli spokojení oni.“

„No a to je právě to ne úplně ideální. Spokojená musíte být přece nejdřív vy, jinak jim žádnou spokojenost dát nemůžete.“

„To jsem právě chtěla k tomu horoskopu. Ono to teď vypadá, jako že by to mohlo být ono. A když jste mi říkal, že se mi takovej vztah nepodaří, tak jsem se chtěla zeptat...“