ONA -  Ježíš, jak já tam nechtěla! Jenže když si Jirka něco vezme do hlavy, není pomoci. Na příjmu byl samozřejmě zrovna ten pitomec Macháček, co u nás jednou polil bílý koberec červeným vínem a místo omluvy pronesl, že pořád lepší než kdyby se u něho „manifestovala epizoda akutní nauzey". A manželovi to ještě připadalo vtipný...

„Aaaa... koho to k nám obyvatelé subterestriálních oblastí nesou... paní Hořká...“ pronesl s ironickým úšklebkem, když mě s Jirkou zbadal. Sestra na něho nevěřícně koukla, ale zůstala zticha. Ne tak Jirka, samozřejmě: „Vy jste tady za doktora nebo za odboráře?“

Macháček vyvalil bulvy a jen zafuněl: „A to jak myslíte?“

„No jestli jsme tu dobře za lékařskou pomocí nebo jen za zbytečnejma řečma.“

      Nevím, jak by mu tohle prošlo před pár lety, ale dneska to zafungovalo. Nakonec mě po několika vyšetřeních naštěstí poslali domů s tím, že mám být ráda, že nemám tlak naopak moc vysoký. Jenže mezitím stihla volat maminka, zrovna když jsem byla svlečená ve vyšetřovně, vzal to Jirka a bezelstně jí sdělil, že jsme ve špitále, protože jsem omdlela.

      Na základě toho pak volala ještě pětkrát a nešlo zabránit tomu, aby následujícího dne nezazvonil u nás zvonek: „Ahoj Pavluška, čo to vystrájaš, celú noc som nespala,“ hrnula se dovnitř. „To si nemôžeš zariadiť tak, aby si nemusela jazdiť na nákupy sama, vo svojom stave? To sa nemôže postarať ten tvoj... priateľ?“

„Prosím ťa nechaj môjho priateľa na pokoji, ok?“ neudržala som sa. „Stará sa o mňa stokrát lepšie ako ten tvoj milovaný pán doktor, ktorý bol nakúpiť dvakrát v živote, keď som mala štyridsiatky horúčky.“

      Jak to, že mě vlastní matka dokáže vytočit pokaždé během dvou minut. Rozhlížela se po bytě a moc mě neposlouchala. „No, aspoň si bola zabezpečená, moja zlatá,“ utrousila.

      Zírala jsem na ni a bylo mi do breku: „Mami, ty si fakt myslíš, že najdôležitejší je počet izieb? Alebo prečo mi to robíš? Čakám konečne dieťa, navyše s chlapom, ktorého milujem, a ktorý miluje mňa, mala by som byť najšťastnejšia osoba na svete... ty nechceš, aby som bola šťastná?“

„Ale Pavluška, práve to chcem. Len si nie som istá, že robíš dobre. Každopádne, teraz potrebuješ kľud kvôli dieťatku.“

„Mami, mám viac kľudu ako hocijaká žena, čo chodí do práce. Nemusím robiť nič iné, len sa trochu starať o domácnosť, to predsa musím bez problémov zvládnuť... ver, že Jirka toho má na pleciach viac než dosť.“

„No veď počkaj, až ťa dajú na rizikové, budeš ležať s nohami dohora celý čas a ten tvoj zázrak sa bude musieť postarať aj tak.“

„Preboha prečo by ma mali dávať na rizikové?“ už jsem začínala být v koncích.“Mám mať pokoj, tak čo ma rozčuľuješ?“

„Ja ťa nerozčuľujem, ty len nerada počúvaš pravdu. Celý život,“ odtušila. „Vidím že nemáš vyžehlené. Kde máte žehličku? Ľahni si, ja to zatiaľ urobím.“

Asi ma porazí.

„Mami, prosím ťa. To ozaj nie je nutné,“ namietla som. V tej chvíli začala krútiť nosom. „Cítim tu niekde cigaretový dym... Pavlína! Nechceš povedať, že ten chlap fajčí!?“

     Nevědela jsem, co na to říct. Cítila jsem se jako malá školačka, co je přistižena bez úkolu. No, bývalá učitelka se nezapře.

„To snáď neni pravda. Ja som už mala zlé tušenie keď sa ukázalo, že kedysi nedokončil školu, ale dobre, môže sa stať... ale aby niekto fajčil tehotnej žene do ksichtu? Čo je to za nezodpovedného človeka? Dneska už snáď každý vie, aké je to škodlivé?? Keď už mu nezáleží na tebe, na vlastnom dieťati by mohlo, nie? To ho necháš urobiť zo svojho dieťaťa astmatika, alebo čo??“

Au, au, au. Mami, prečo? A to si o sebe myslíš, bohvie aký nie si psychológ. Empatia sama.

      Nešťastně jsem se senula do křesla. V té chvíli zachrastily klíče v zámku a vešel Jirka. S tím svým fantastickým, nezlomným úsměvem. Tedy téměř nezlomným.

„Ahoj miláčku,“ hodila jsem se mu kolem krku. „Tohle je moje maminka, velice se jí u nás líbí, ale zrovna je na odchodu. Děsně spěchá, ani kafe si s tebou nedá.“

„Bože můj,“ zakřenil se na ní Jirka a úplně mě ignoroval: „Už mě nepřekvapuje, že jsi nejkrásnější ženská pod sluncem... máš být po kom.“

Je to možné? Moje mamka nadobro zmlkla a zatvářila se jak Grace Kelly když ji prvně oslovil monacký kníže. Aspoň tak si to představuju.

„Víte,“ pokračoval Jirka neochvějně, když už ten prostor dostal, „celý život mám v příbuzenstvu a v blízkém okolí učitele. Ale dnes poprvé toho nelituju.“

     Představil se a než jsem vůbec stačila začít zase dýchat, už seděli v obýváku a probírali vhodná jídla pro mě teď. Ježíš, on jí odkývává brokolici a dokonce si stěžuje, že ji dělám málokdy. Ty prevííííte! No to sa mi snáď snííva …