ON

      Zvládli jsme to. Pavlína je v pohodě, jen si prostě musí dávat pozor na tlak. Jenže to Myška taky, ještě pořád si pamatuju, když se mi loni složila na prusko-rakouské bitvě. Takže ona dostala hlavní dozor, i když tak úplně docela to pravda nebyla.

      Na pár dní převzala kormidlo moje nová budoucí panímáma - i když uznávám, že pro ní tohle oslovení není úplně ideální. Když jsem jí našel u nás doma, docela se mi rozklepala kolena. Ještě, že tohle patrně Pavlíně nedošlo, v každém případě jsem asi v životě nebalil ženskou tak, jako ji.

      Nakonec jsme skončili v docela příjemné debatě, problém je v tom, že u nás nemůže být víc jak pár dní. Jednak tolik místa nemáme a jednak bych se asi brzo zastřelil. Už se nemůžu dočkat, až si upečeme bůček, protože nikde mi nejsou ochotni prodat antibroccolicin a já už se na tu zelenou hrůzu nemůžu ani podívat.

Jo, jo, v každé válce jsou oběti.

     Takže takové úplně nevinné rande s Petrou jsem si vlastně zasloužil. Vlastně jsem byl rád, že to, co se stalo v Grandu, už máme za sebou. Slušelo jí to velice a takhle jsem si aspoň nemusel představovat, už jsem věděl.

 „Sluší ti to, Petro.“
 „Ja viem,“ usmála se.

 „Škoda, že o tom asi reč nebude, že?“, dodala a musel jsem se usmát já.

 „Ne, to opravdu ne. To by tě asi maminka vytahala za uši.“

 „A na ňu si prišiel jak, prosím ťa?“

 „Od té doby, co spolu vaříme zdravou výživu pro Pavlínku, tuším, jak by se při něčem takovém zachovala.“
 „Čože???“ tenhle údiv nehrála.

      Vyprávěl jsem jí událostech posledních dvou dnů, takže jako špión bych se fakt živit nemohl. Místo, abych něco zjistil já, funguju jak informační kancelář.

 „No to ma podrž. Takže mama je tu.“

 „Jo, jo. A chce se u tebe zastavit. Jen přemýšlím, jestli je to zrovna u Hořkého vhodné. Vlastně vůbec nevím, jak na tom spolu jste.“

 „Žiarliš?“ popíchla si, ale nemyslela to vážně. Aspoň doufám.

 „No, to asi opravdu ne, milá Petro, to už mám za sebou,“ řekl jsem statečně.

 „Pekne si ho omotávam okolo prstíku,“ udělala pomalej kruhovej pohyb. „Zatiaľ je to v pohode.“

 „Věděl jsem, že přesně tohle zvládneš. Zhruba za čtrnáct dní mají soud. Jestli podepíšou majetkové vyrovnání, není moc co řešit.“

 „Vie Pavlína, že sme spolu teraz?“

 Hm, co na tohle říct. Možná bude lepší, když nebude Petra vědět všechno.  „Jistě. Nemám důvod jí to neříkat.“

 Petra na mne zkoumavě koukla: „Neviem neviem, Jiříčku, či nerobím chybu.“

 „S čím jako? S Hořkým?“

 „Ne. S tebou.“