Ve Skotsku to ale nebylo s domluvou vždycky lehké. Vzpomínám si na jednoho opravdového Skota s opravdovým skotským přízvukem, kterého jsme se kdesi na předměstí ptali na „Edinburgh Road". A on nerozuměl a nerozuměl. Teprve po dlouhém vysvětlování pochopil a vyslovil jméno ulice „správně", když že sebe vyrazil skřek, který zněl jako: "huuudinberrrra rrrud!"

      Když byla škola vymalovaná a bylo víc času, vyrazili jsme se Zdeňkem na dvoutýdenní výlet po Skotsku. Jeli jsme stopem, spali v youth hostelech a dostali se přes Inverness a kolem slavného Loch Ness až do Ullapoolu. Ta cesta byla nádherná a rád bych se tam chtěl - právě kvůli skotské vysočině a dobrým lidem, kteří tam žijí - ještě někdy podívat.

Královna ve svém Rolls Royce 

     Jednou, když jsem si to kráčel po tiché ulici ve středu Edinburghu, překvapila mě přítomnost bobbyho uprostřed křižovatky, přestože provoz byl minimální. Ten najednou zapískal na píšťalku a kolem projely čtyři policajti na motocyklech, provázejíce velký Rolls Royce. Na zadním sedadle, jen pár metrů ode mě, seděla velice elegantní dáma, jejíž tvář v U.K. nesmí chybět na žádné bankovce. No - a mezi hrdými Skoty, kteří cizáckou královnu se zájmem, ale poměrně chladně pozorovali, se našel jeden člověk, který na ni radostně mával!

     Královna to ocenila tím, že se na mě přátelsky usmála a důstojně pokynula hřbetem ruky v bílé rukavičce. Ten úsměv byl opravdu tak přátelský a lidský, že se že mne stal royalista ...