Hlouček šesti mladých lidí, ke kterému jsem mířil, stál nad srázem na okraji parkoviště. Hned vedle několika schodů, kterými začínala stezka pro pěší, jež se klikatila dolů po strmém úbočí kopce Calton Hill.

     Končila v malém parku, za kterým už byly domy královského města Edinburghu. Slovo měl právě kluk, o kterém jsem věděl jen to, že dělá průvodčího u ČSD a že mu jeho „bohatej nevlastní fotr"  koupil drahý zájezd, aby se ho zbavil. Ten právě přerývaným hlasem vysvětloval ostatním „Kluci, teď fakt nemůžu, ale za rok tady budu za vámi.“ Nikdo ho neposlouchal.

     Vousatý Jirka, se kterým jsme až do té chvíle z pochopitelných důvodů o emigraci nemluvili, se prostě zeptal: „Jdeme? Jdeme!“ Nechali jsme tedy stále ještě blábolícího průvodčího jeho osudu a sešli rychle po schodech. Když jsme se ztratili z dohledu výpravě, někdo z nás začal utíkat. Ostatní podlehli panice a už jsme se řítili serpentinou dolů z kopce jako šílenci. Třicet metrů doleva, třicet metrů doprava ... Tím jsme se sice vzdalovali poměrně rychle, ale nikoliv vzdušnou čarou. V tom jsem seshora uslyšel jakýsi křik. Myslel jsem, že si to průvodci ČSD rozmyslel a také prchá, ale on to byl náš fízl a byl od nás, co by kamenem dohodil.

      „Soudruzi, vraťte se !!!! Vraťte se, nikomu o tom neřeknu! Prosím vás! Slibuji, že se to nikdo nedoví!“  V jeho posledních slovech byla slyšet úzkost. Ale my přidali na tempu a nechali soudruha, ať na kopci mudruje o tom, co řekne doma svým nadřízeným.  

     Teprve v ulicích Edinburghu byl trochu čas podívat se na lidi, se kterými jsem se právě dopustil trestného činu opuštění republiky. Nejstarší byl třicetiletý Zdeněk, pravé požehnání naší expedice, neboť uměl jako jediný slušně anglicky.

     Pak vousatý Jirka s blonďatou manželkou Alenou, další Jirka - chlap jako hora a 19-ti letý Ostravák Milan. S mou maličkosti tedy šest uprchlíků, z toho tři Jirkové.

      I když nebyl víkend, byly ulice města podivně tiché a většina obchodu zavřených. Nevěděli jsme jak začít a tak jsme vlezli do jednoho z mála otevřených - Scotia Maps Gallery.

     Mladá hezká prodavačka Sarah nám vysvětlila, že je zrovna svátek Victoria Day a když ji Zdeněk vysvětlil naší situaci a řekl, že někteří z nás mají namířeno do Kanady, zatelefonovala na kanadské vyslanectví. Tam ji řekli, že se musíme napřed spojit s imigračním úřadem a tak Sarah zavolala dva taxíky, zavřela krám a jela s námi na hlavní policejní stanici.