tuhle dávali v tv nějaký starší český film - tak ze sedmdesátých let - a to bylo pořád: "soudruhu sem, soudruhu tam"....a mně vám to přišlo takový divný.....

kdyby lidi zapominali jen na to soudruhovani....

tys měl kliku hned na několik andělíčků strážníčků. A fízla jste měli vzít taky, to si od vás nezasloužil a třeba uměl anglicky!?!

Tak zas v pondělí, no...

Soudruhování zní už víceméně legračně, ale jak vážné to tehdy bylo! A jak si na tom oslovení někteří zakládali... Ještě že je to pryč.

Deeres, ten policajt narozdil od pruvodkyn anglicky neumel. Myslim, ze po tomhle zajezde to uz stejne nepotreboval, protoze nejspis dostal jine ukoly....
Mysko - ja potkal po letech ve Vancouveru cloveka, ktery byl na stejnem zajezdu, ale chtel zdrhnout az na posledni zastavce v norskem Oslo. Tam byl ale tak zdeseny mumrajem, ktery na lodi nastal po nasem uteku, ze se zalekl a vratil se. Rok pozdeji si koupil zajezd na Kubu, protoze tam se litalo pres kanadsky Gander. V Ganderu si to opet rozmyslel s tim, ze si napred uzije dovolenou na plazi. Jenze to letadlo diky priznivemu vetru nepotrebovalo na ceste zpatky nikde tankovat a letelo primo do Prahy.
To uz mu soudruzi verili ze neutece a tak ho dalsi rok pustili na zajezd do NSR, kde konecne zdrhnul.
Takovy vahavy strelec......

Hlavně, že se mu to nakonec podařilo. Taky to mohl zkoušet každý rok, až do devětaosmdesátého, a zatím by procestoval celý (tehdy povolený) svět .

a vzpomínám na naše prchání. Strašně jednoduché, už doma se za mnou stavili v práci policajti z pasovky, s žádostmi o pasy a prosbou, abych to druhý den přinesl vyplněné.
Pasy jsme dostali v rekordní době, do Jugoslávie, a před odjezdem mapu Bělehradu a k tomu adresu kde sídlí Vysoký Komisař pro uprchlíky z úřadu OSN.
Potkali jsme se později s lidmi kteří prchali jako Mikin, jen to naše prochání byl vlastně turistický zájezd, i když "one way only".

tohle je něco - takhle to vždycky utnout, když je to nejnapínavější

Michale jsem ráda, že jsi o sobě dal vědět, teď tu býváš sporadicky.

Tak, tak, mio.... nejak se nam Michal zatoulal....
Michale - pro me to byl taky jen turisticky zajezd. Akorat se trochu zkomplikoval. Na drsne hochy a divciny co sli "pres caru" a citili na hyzdich chrup nemeckeho ovcaka zkratka nemame.

fakt jsi měl kliku. Už jenom to, že jsi prchal jazykově zcela nevybaven a že tam byl Zdeněk. Jsem z té generace, co z našich ročníku koncem šedesátých a v sedmdesátých letech zdrhla na západ snad třetina. Hodně se jich po 89.roce vrátilo, buď úplně nebo s dvojím občanstvím. A pak tu byla ta skupina, co se vrátila, v jedné bílé dederonové košili a schlíplým vocasem, krátce po své emigraci. Většinou ze Schweizu a NSR. Pak vystupovali v TV a veřejně se káli. Také jsem jednoho osobně znala. Ve Švýcarsku na ně nebylo moc hodní, on ing., ona dr. a jedno dítě. Perfektně mluvili německy i když vídeňskou němčinou, ale bylo jim to tam houby platné, nikdo se s nimi nebavil a práci sehnali jenom u pásu při třídění kuřat. Mám i jednu spolužačku, která má nyní dvojí občanství, je tam od 70.roku , víceméně v české enklávě a Švýcaři je nikdy mezi sebe nevzali. Teď uvažuje o tom, že se definitivně vrátí.

kliku jsem opravdu mel - hlavne na hodne lidi. Ale Skotove takovi jsou..... Vetsina emigrantu v te dobe odesla pres Rakousko, kde je vetsinou takove komplikace jako jsem zazil ja nepotkaly. A skoncili v Americe nebo v Kanade, kde mistni berou pristehovalce dobre.
Ze ti tvi znami tridili slepice.... ja zase zacal primo klasicky jako umyvac nadobi. S tim podle meho nazoru musel pocitat kazdy, i kdyz umel jazyk. Ve vetsine zemi jsou potreba k vykonavani narocnych povolani nejruznejsi atestace, nebo dokonce zopakovani celeho studia. Spousta doktoru se zivila roky jako pomocne sily ve zdravotnictvi, pozdeji sestry ci ci sestraci , teprve po letech znovu jako doktori.
Lidi kteri odjeli za predstavou pecenych holubu do huby opravdu udelali lepe, kdyz se vratili.

moje Angličtina byla fakt slušná.Ale měla jsem tam kamarádku, která dělala barmanku v Českém Klubu v Hampsteadu. Chodila jsem za ní na pokec a to, co jse tam vidla, mě od nějakých myšlenek na emigraci nadosmrti vyléčilo. Nešlo tu ani o uplatnění, ani o majetek, vždyť já sama dělala služku a většina "členů klubu" rozhodně chudejch nebylo. Šlo o stav duše....tady to necejtíte, ale je to ve vás, ani o tom nevíte. Ty lidi samosebou machrovali, jak se te´D MAJ A jak je to u nás blbý, jak jsou tu vošklivý holky, a jak je blbý to, či ono.....jak voni tam sice nesměj - ale i tak by tam nikdy nechtěli. Byla tam nevraživot mezi emigranty z dob za Rakouska, za okupace, z osmačtyřicátýho a z osmašedesátýho - a přesně jak tady - třeba na malé vísce - jen se jeden vzdálil, už ho ostatní zdrbali...a ať si svou vlast - tu zemi krásnou, zemi jedinou - zhnusovali jak chtěli, ten stesk je rval na kusy a přiváděl je - když ne k šílenství - tak zcela učitě k chlastu. Jak sem řekla, nebyli chudí a dařilo se jim dobře...ale....nebyla jsem si vůbec jistá, zda bych tohle dokázala ustát. Tak jsem se vrátila. Ta moje kamarádka barmanka taky.

nevim.... moje zkusenosti jsou jen 29 let stare a ze Skotska, ale tamni Cesi na me pusobili dobre a spokojene. A stesk je na kusy taky nerval.
Co se ME nelibilo byly urcite tridni rozdily. Kdyz me tamni ceska doktorka (drive zdravotni sestra) vykladala o tridnich barierach mezi doktory a sestrami, mezi vyssi a nizsi stredni tridou, tak me vstavaly vlasy na hlave.
Pozdeji jsem se v Kanade skamaradil s anglickym doktorem a ten me to potvrdil. Jemu se v Kanade nejvic libilo hlavne to, ze muze jezdit v rozmlacenym pick-upu, chodit otrhanej a pit v baru s indianama a porad delat doktora. Zatimco v Anglii by sice vydelaval jen polovinu penez co v Kanade, ale musel by si musel hrat na honoraci......

nekomentuju, protože nemám co říct, ale čtu, čtu, zajímá mě to

já sám taky nekomentuju, rád si to však přečtu, ty příběhy "nedovoleného" opuštění republiky jsou opravdu rozmanité. Četl jsem taky knihu od Luďka Navary - Příběhy železné opony, která ale obsahuje jen velice dramatické útěky, ve kterých šlo vždycky o život. Ostravská TV udělala spoustu pořadů s J.Hutkou, Příběhy a potom i V zajetí železné opony, kde dělal dramaturgii Pepča A., ale to jistě víš.
Touhu člověka po svobodě nikdo nespoutá, trošičku mě ovšem zaráží, že stále ještě dnes si mnoho lidí v ČR myslí, že ten útěk ze socialistického ráje, byl tak trošku zločin, nebo aspoň velice "špatný" čin. Já vím, že utekla taky spousta těch, kteří měli pouze ekonomické zájmy a většinou se měli doma vcelku dobře a žili si nad poměry, jenže jim to bylo málo a chtěli ještě víc. A snad právě někteří tihleti utečenci jsou jakousi tmavou skvrnou emigrace. Takže v tomto směru bych to "odsouzení" i trošku chápal. Když jsem už dříve tady na diskuzi napsal, že je ten celý, nešťastný, český národ příliš "poznamenán" tím komunistickým terorem, tak se někteří ohradili, ale je těžké vidět sama sebe a u Čechů obzvlášť, většinou je to tak, že zvenčí se dají lépe pozorovat "určité" rozdíly, které si mnoho lidí doma ani neuvědomuje. Velice se mi líbí vtip od Renčína, kde PánBůh, stojící u hloučku lidí, říká sv.Petrovi - "úžasnej národ tihle Češi, škoda, že nebyli u stvoření světa, mohli poradit." Takže ti, co utekli, jsou jenom malým vydáním toho celého českého národa, nic víc, nic míň. Jsou tam všechny kategorie, od podvodníků a zlodějů až po řemeslníky, kumštýře, odborníky, vědce a to i špičkové. Jenom ty povahy jsou různé a podle toho se to všechno odvíjí.

Vim Sidone - kdyz byl u me Pepca na navsteve, nechal me tady nekolik DVD s Uteky zeleznou oponou.
S temi emigranty docela souhlasim. Jsou mezi nami predni umelci a vedci, i lini lemplove, vysavajici hostitelskou zemi jako pijavice.
Tech ciste ekonomickych emigrantu, kteri si porad stezuji, protoze by chteli vic a vic jsem taky par potkal.
Ale spousta lidi odesla podle me proste za lepsim zivotem. Jak po materialni strance, tak za zivotem v demokracii a svobode, za moznosti cestovat bez omezeni a zit bez pretvarky....

tohleto -

"Ale spousta lidi odesla podle me proste za lepsim zivotem. Jak po materialni strance, tak za zivotem v demokracii a svobode, za moznosti cestovat bez omezeni a zit bez pretvarky....",

bylo asi u vetšiny emigrantů stejné, ale stále je mi divné, že i po těch letech, to některým lidem v Česku "vadí". Možná je to jen ta závist, ale pořád je to znát. Cntěl bych vědět, jak se na ten odchod ze své vlasti, dívají třeba takoví Holanďani, Švédové, Irové, nebo Finové, Jistě, oni neměli ten politický podtext, takže to berou, jako docela normální a samozřejmou věc a u nich to bylo v drtivé většině z ekonomických důvodů, ale u nás je to silně podbarveno tou dlouholetou, komunistickou politikou. A jak už jsem řekl, hlavně ta "závist", i když není mnohdy ani co, ale některým stačí, když má někdo třeba i jen slunko na pohřbu. Tady na Kudlance, je ta diskuze velice kultivovaná, ale na jiných webech, kdybys napsal ten svůj příběh, tak Tě tam "setřou", že by ses nestačil divit. Ale znám i emigranty, Ty je znáš rovněž, kteří jsou taky pěkná hovada a v diskuzích na netu, tak sprostá, že se za ně stydím i jako chlap. Vzpomeň si na tu příhodu s tím pasem. Tady by ho Daniela zablokovala hned po prvním příspěvku. Holt, každej jsme ňákej !

přesně jak jsi napsal, souvisí to s komunistickou historií země, odkud jste emigrovali. Zatímco ze svobodných zemí se lidé pouze stěhovali, trvale nebo dočasně, za prací nebo za láskou,vždy s možností návratu, tak odsud se emigrovalo. Od náse šli lidi tajně, s rizikem chycení a následného věznění, takže důsledkem jejich odchodu bylo v podstatě vyhoštění bez možnosti návratu a často perzekuce jejich příbuzných, kteří tu zůstali. Holanďan se do Švédska přestěhuje z osobních důvodů a pokračuje ve své existenci tak, že naváže na předchozí. Emigrant nenavázal většinou na nic a často prošel různými přistěhovaleckými zařízeními, aby vůbec mohl zůstat legálně, a tak získat nějakou pomoc.

To všechno vyžadovalo kus odvahy, ochotu riskovat, taky to neslo punc dobrodružství a to se nějak odrazil v projevu mnoha, neříkám všech, emigrantů, v jejich vystupování vůči těm, co tu zůstali. Jakoby naznačovali, i nechtěně, nevědomky, že ti, co zůstali, jsou srábkové, co to nedokázali. K tomu se přidalo to, že komunisti v nich (v každém z nás) vypěstovali pocit, že chtít být bohatší je špatné, tak měli potřebu vydávat svůj odchod za něco jiného, za politický postoj, za útěk za svobodou všeho druhu, za důsledek odporu ke zdejšímu režimu, někteří si v sobě skoro vypěstovali pocit, že jsou tak trochu odbojáři.
Ti, kteří měli možnost se vracet, protože odešli povoleně, a ti, kteří se vrátili po r.89, to - zase jen někteří - dávali zdejším tak trochu sežrat. Někteří se neudrželi a dávali i najevo svou ekonomickou převahu.
To vše vyvolává v lidech jistou rezervovanost k emigrantům. Počkají si, co se z nich vyvrbí.

vystihla naprosto přesně.

v podstatě souhlas, ona ta část lidí, co odešla za komunistů z republiky, je vlastně jenom takový malý "výtažek" z té celé národní společnosti. Když nabereš vodu ze studny, tak je jedno jak daleko ji odvezeš, pořád to bude ta samá voda. Ale jak už jsem psal, odešel kdokoliv, ale nejvíc to dávají najevo a snaží se z toho dělat nějakou zásluhu ti, kteří odešli převážně jenom z ekonomických důvodů. Tedy hlavně proto, aby měli větší majetek. Mnohým se to podařilo a tak se tím chlubí, ale já bych nikdy neposuzoval člověka podle toho, jaký má majetek, přesto to často vidím a je mi z toho smutno. Když jsem byl před pár lety na setkání s pres. Klausem, tak jsem se nestačil divit, co všechno ta "smetánka" dokáže udělat a jak se chovají. Styděl jsem se a nakonec jsem byl dost nas*aný a nadával jsem na tu "českou pakáž". Je pravda, že emigranti se mezi sebou dost baví o tom, co kdo má. nebo měl, jak toho všeho dosáhl a pod. Těch, co řeknou, že odešli, protože nechtěli, aby jejich děti vyrůstaly v tom komunistickém marasmu, je opravdu daleko míň, než těch "majetkových", přestože ti to nepřiznají. Když je někdo svou povahou "svině", tak je úplně jedno kde je a kolik toho má. Holt, jsme jednou Češi a tak to potom podle toho vypadá.

reemigrantů znám několik desítek, většinou bývalí spolužáci i spolužačky ode mne nebo mé sestry ze základky,některé z původního bydliště, pár ze střední školy a někteří byli kolegy v práci. A charaktery jsou různé, mám mezi nimi přátele, kteří jsou přáteli dodnes a pak jsou tací, se kterými bych se kamarádila opravdu nerada. Jeden můj bývalý kolega se tak po 89.roce vrátil z Floridy, nechal se od nás přivítat a hostit a pak zneužil naší blbosti a naivity, kdy použil naše kontakty a znalosti, aby se v té původně zatracené zemi obohatil. Předesílám, že to neměl vůbec zapotřebí i bez toho byl v peří. Ale v té dálavě si na rozdíl od nás vypěstoval ostré lokty, ber kde ber, na úkor ostatních.

jenomže ten člověk byl "svině" asi už od narození a to, že utekl a je teda "emigrant", to vůbec nemá co do činění s jeho povahou. Já myslím, že takových vejlupků, jako je tenhle, je doma daleko víc, ale jsou míň viditelní. A taky si nemyslím, že třeba emigrace udělá z někoho lepšího člověka, snad jenom to, že se naučí víc nových věcí a má možnost porovnat život s tím, co prožil dřív. Ale charakter má každý pořád stejný, ať je třeba v Antarktidě, nebo v Mongolsku.

souhlas, také to tak píši, z mých známých to byl jenom jeden. Jenže těch hajzlů stejného ražení se sem dostalo mnohem více a do hodně vlivných vrstev. Já jenom když si vzpomenu na Harwardské fondy, jak můj kolega se stal náhončím Koženého a vykládal mně, jak jsem blbá, když nechci zbohatnout. Také nezbohatl, jak jenom jsme byli přiblble důvěřiví a to se já považuji za těžkého skeptika.

takže se mnou budeš souhlasit i v tom, že právě v té "honbě" za peněnzi, se dá poznat charakter u většiny těch "zlatokopů". Někteří jsou velice rafinovaní, ale podstata je pořád stejná. Podívej se, jaké lumpárny se dějí v ČR na těch nejvyšších místech, takové rozkrádání je srovnatelné tak s nějakou africkou zemí, ale doma se o tom jenom "mluví". Měl by se opakovat a uskutečnit proces, jakým to provedli na Islandu, všechny ty darebáky pozavírat a sebrat jim ten lup, který patří státu. Ale třetí pražská defenestrace, asi tak brzo nebude.

Souhlasim Sidone, clovek se ani v emigraci prilis nezmeni, spis nauci.... a divat se na nekoho z patra protoze emigroval, nebo naopak protoze neemigroval je nebetycna hovadina. Lidi by meli mit pravo zit, kde se jim libi.
Jen se musim priznat k tomu, ze pokazde, kdyz za vlady komunistu nekdo emigroval, tak jsem citil takovou trochu skodolibou radost a tomu clovekovi jsem fandil.
Byla to podle me takova moznost volit nohama a ukazat tem lumpum, co si o nich myslim.
---------------------------------
Nikdy uplne neprijmu skatulkovani emigrantu na politicke a ekonomicke. Verim totiz, ze i nejvetsimu disidentovi nebylo proti srsti, ze bude zit v zemi s vyssi zivotni urovni a naopak ani tomu nejhorsimu ekonomickemu hrabivci a chrapounovi nevadilo, ze bude moci svobodne cestovat a nebude muset na 1.maje strkat do oken praporky....

S tím souhlas, Mikine, a pokud jde o mne, tak je do škatulí nestrkám:-) nemám ve zvyku se lidí ptát odkud jsou, dokonce ani když slyším cizí přízvuk, pokud o tom sami nezačnou, takže u Čechů většinou nezjistím, že jsou to emigranti, a zkoumat motiv jejich emigrace mne už vůbec nenapadá, mě to prostě tak nějak nezajímá, je mi to šumák, kdo proč kdy jak odešel. Mě zajímá jen to, jak se ten člověk chová k lidem. No a některé zkušenosti s chování emigrantů jsou takové, jak jsem popsala.
Když jsem zmínila ten přízvuk, poznala jsem dva nebo tři, kteří úmyslně vkládali cizí přízvuk do češtiny, aby bylo zjevné, že nejsou odsud. Bylo tedy pro mne poměrně paradoxní, že to byli vesměs lidé, kteří se sem vrátili a hodlali tu zůstat. Jeden z nic používal cizí přízvuk při hovoru s někým, koho považoval za výše postaveného, bohatšího nebo úspěšnějšího, to bylo docela srandovní, na koho tu svou světáckost občas rozbalil:-)

Kdyby jenom prizvuk. Nekteri dobraci jakoby zapomneli i svuj rodny jazyk. Aby bylo jasno - ja sam se treba o udrzbe silnic a letectvi dokazu cesky bavit jen s nejvetsimi potizemi. Ale to jen proto, ze jsem se s temihle tematy seznamil az v anglickem prostredi.
Ale co si treba myslet o osobe, ktera napise "mame tady v Kanade krasny mountainsy". I kdyz pomineme pitomost pouzivani dvojiteho mnozneho cisla, nikdo me nepresvedci, ze dotycna osoba opravdu zapomnela ceske slovo "hory".
Nojo, kazdej sme nejakej..... Kdyz tyhle tyhle lidi s umelym prizvukem a zamerne spatnou cestinou potkas osobne, tak vetsinou zjistis, ze mluvi anglicky asi jako massa Bob......

to používání počeštěných anglických slov je mezi Čechy, žijícími v cizině, dost rozšířené. Hezky o tom psal Škvorecký ve své knize Příběh inženýra lidských duší, dal té osobě, která tak ráda mluvila a vytvářela tyto "skvosty", jméno Blběnka. No, a ona je takových "blběnek" jistě spousta. Na Wikipedii jsem našel celkem vhodnou charakteristiku takového člověka. Je to o postavě z knihy od Svatopluka Čecha, ale hodí se pořád -

"V Matěji Broučkovi byla vytvořena typická postava zobrazující tělesné i povahové vlastnosti mnoha podobných skutečných jedinců, lidí, kterým klesá jejich národnostní uvědomění, nemají žádné pevné zásady a pro okamžitý osobní prospěch jsou ochotni udělat cokoli, čehokoli se zříci i k čemukoli se přihlásit."

Já bych ještě dodal, že se taky tihle lidé chtějí patřičně "ukázat" a vytáhnout, protože ty své výrazy považují za nějakou "originalitu", hlavně, aby byli co nejvíc "zajímaví". Jsou to takoví "Broučci".

abych pravdu rekl, me obcasne pocestene anglicke slovo zase tak moc nevadi. Znam nekolik (ale fakt jen nekolik) slov, bez kterych se jazyk Cechokanadana neobejde. Jako treba junk, nebo garbage..... Nedovedu si predstavit, zeby radny torontsky Cech po zakoupeni zmetku z Dollar Store nevykrikl "vyhodim ten dzank do garbice".
Ale nic se podle me nema prehanet - viz ty mountainsy.... To uz neni ani skleroza, ani slang....

když je to přirozené, tak o nic nejde. Holt už jste doma tam, no Mně vadí, když se to vkládá do češtiny uměle. Znám takové lidi, nejen slova, ale i přízvuk, dikci, intonaci, a to podle toho s kým mluví. Tak jeden pán občas mluví "německy", ačkoli v SRN žil jen asi 9 let :-) A mladí manažeři, chudáci, já vím, že ty tlaky jsou obrovské a vidím vždycky na jejich místě svého syna a je mi jich občas až líto, jak se snaží:-) nejen že začnou mluvit "emericky" ;-), ale ty vypasované košile pastelových barev, boty delší o tři čísla, aby to vypadalo asi mužněji a dravěji, přece jen malá nožka nebudí takový respekt, žejo...