O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
ZA HRANICE VŠEDNÍCH DNŮ - III. |
![]() |
![]() |
![]() |
Neděle, 21 srpen 2011 | |||||||
Strana 3 z 3
U baru padla první a jediná zmínka o emigraci. Někdo se zeptal ruského barmana, jestli z lodi už někdy někdo utekl. Barman váhavě odpověděl, že ano. Dva hudebníci z lodního orchestru emigrovali v Hamburgu. Ale později oba spáchali sebevraždu. Na naše udivené otázky, jak to ví, odpověděl ten dobrák, že mu to řekl kapitán. A že soudruh kapitán je správný chlap.
Pak loď přistála v Leithu, předměstí Edinburghu. Na molu už nás očekával dudák v kiltu, a krásné nám hrál na přivítanou. Vyloďování se trochu protáhlo; proslýchalo se, že nám budou vydány pasy, ale to se bohužel nestalo. Znovu jsme prošli mezi mohutnými námořníky. Já si tentokrát vzal zavazadlo; igelitovou tašku se svetrem, tranzistorovým rádiem a foťákem. V kapse jsem měl peníze a český řidičák. Při nastupování do autobusu jsem se nějak zdržel a s hrůzou zjistil, že většina mých známých z baru už prvním autobusem odjíždí. Stačil jsem ale jednomu z nich přes sklo posunky naznačit, aby na mě někde počkali.
Druhý autobus mě konečně vyklopil na kopci nad městem, na plošině u pomníku admirála Nelsona. Kromě českých turistů a jejich autobusu tam nikdo nebyl. Soudruha, který nás měl hlídat, jsem nikde neviděl, Ondru a Katku bohužel také ne. Někteří moji přátelé stali v hloučku daleko od ostatních a o čemsi se rozčileně radili. V té chvíli jsem byl pořád ještě řádný socialistický občan, kterému byla dána důvěra k cestě na západ. Ale důležitá chvíle se blížila. Šel jsem rychle ke svým známým, kteří na mě už netrpělivě mávali.
Snažil jsem se jít klidně, ale ve spáncích mi divoce bušila krev.
MIKIN (pokračování za týden)
|
< Předch. | Další > |
---|