0NA

     Chodím po meste a premýšľam. Pokúšam sa aspoň trochu usporiadať ten enormný chaos, ktorý mám v hlave, a čo je horšie, tiež v srdci. Čo vlastne chcem naozaj? Chcem sa na „staré kolená" do toho ešte pustiť? Sen o dieťati som si so sebe vlastnou dôslednosťou vyhodila z hlavy, keď sa ukázalo, že to (aspoň trochu) normálnym spôsobom nepôjde, a vtedy ma stálo veľmi veľa trápenia, nechať tú túžbu odplávať. A situácia je všetko iné, len nie priaznivá. I keď... keby sa deti rodili len v priaznivej situácii, dávno by sme boli vymretí.

      Je krásny letný večer, pol desiatej, a slnko ešte na oblohe, odráža sa na hladine kanálov, po ktorých sa plavia lodičky s turistami. Nie som sama, kto sa prechádza a ja si všímam divnú vec - naraz je pomaly každá žena, ktorú vidím, tehotná, alebo tlačí kočík. To sa všetci naraz rozhodli, že sa budú práve teraz rozmnožovať, alebo mám tak veľmi selektívne videnie?

     Keby som poslúchla hormóny, je to jasné. Chce sa mi ovoniavať miniatúrne pršteky na nohách, chce sa mi dávať niekomu piť vlastné mlieko... chce sa mi starať sa o malý bezbranný uzlík, ktorý je vlastná krv... a ktorý je okrem toho jeho krv... poviť mu naše spoločné dieťa, teoreticky je to nádherná predstava.

      Lenže prakticky? Začína mi byť ráno trochu blbo, a zo všetkého najviac sa mi chce spať. Ako budem odvádzať požadované výkony, ako sa budem pretĺkať ďalej sama, ešte pol roka? A uživí nás vôbec? A kde budeme bývať? Na rozvodové ťahanice radšej ani nemyslieť... Sadla som si na lavičku pri vode a zavrela oči. A viem si vôbec predstaviť, že by som išla na ten zákrok?

     Pravda je taká, že nie. Položila som si dlane na brucho a cítila, že vlastne viem, čo je treba robiť. Je treba tešiť sa, že konečne budem mať to šťastie stať sa matkou. Je treba tešiť sa, že to bude dieťa, splodené z veľkej lásky. Je treba tú fazuľku, čo sa rozhodla vo mne vyrásť, všetkými dostupnými prostriedkami ochraňovať.

      Prepáč, fazuľka, že mi to nedošlo hneď. Sľubujem, že to bolo posledné zaváhanie.

ROMAN

(klik - poslední pokračování před prázdninami) 

Komentáře (4)

Zobrazit/Skrýt komentáře vždycky jsem si říkala : wendy jak má žena právo rozhodnout o tom zda dítě ano či ne - a najednou si představím tu malou fazolku, která se nikoho neprosila, aby byla počata, ale když už byla, má právo se narodit. Maličká a bezbranná. A tak bych znovu apelovala na prevenci, kdo dítě nechce, chraňte se početí. Měla bych apelovat jinde, já vím, ale napsat jsem to musela... Tip pro Jirku - viděla jsem v Hradci u nádraží ve speciálce pro děti krásnou repliku starého proutěného kočárku v bíleém provedení, za cca 35.000 korun českých. Tak koukej pěkně aplikovat ! červenec 07, 2011 08:56 wendy : romanB odjinud máš pravdu - taky si myslím, že tu pravou samostatnost a rozhodnost si člověk má prokázat, když řeší to, co dopustil (když už to není to, co chtěl). Problém je v tom, že zrovna v tomhle si člověk uvědomí to, co skutečně chce, až když se to už netýká jen jeho. A ohledně kočárku ... já ty proutěné nemusím, čili bych do toho na Jirkově místě nešel, je spousta jiných věcí, který se teď dají potěšitelně investovat červenec 07, 2011 11:00 A co ty alimenty vod Hořkýho? : Krakonoš Budou nebo ne? červenec 07, 2011 11:46 Krakonoši : Macesska samo, že jo, Fazuľku je potřeba ochraňovat, v RL bude Hořký otcem, takže platit musí a spotřebované výživné se nevrací... červenec 07, 2011 13:58

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující