Takže od září začínám na univerzitě i studovat. Snad se mi to konečně podaří dotáhnout do konce. Měl bych si slíbit, a nebo dát něco jako socialistický závazek, že tentokrát nic a nikdo nezpůsobí, abych zase v nejlepším odešel. Myška bude maturovat přesně až já budu bakalářovat, takže to je docela reálnej výhled na tři roky.

      Teď už jen co na to ta moje hlava šedivá. Když jsem asi před pěti roky ještě začal ekonomku, bavilo mně to. A sám jsem byl překvapenej, že do mě ještě nějaké ty vědomosti našly cestu. Jenže pak přišlo období zakázek a prostě to nešlo. Možná někdy člověk vedle sebe potřebuje někoho na drobný drcnutí, ale jak mě tehdy mohlo napadnout, že od Mileny se ho nedočkám. Bylo jí docela fuk, jestli něco dokážu a jak se časem ukázalo, bylo jí toho fuk docela dost.

      Dnes mi volal právník, že na moji nabídku reagovala zajímavě - s dcerou se o nic dělit nebude, v osmnácti prý dostane pojistku a ona má nárok na vše, co jsme dali dohromady. Zajímavej přístup. Dokonce prý se zmínila o něčem jako odškodném. A já si marně říkal, za co?

„Říkal jsem vám, že to není dobrý nápad, nabídnout jí všechno a spoléhat po tom všem, že se zachová aspoň vůči dceři fér. Ženský když zavřou krám, tak ho zavřou komplet."

„Měl jste pravdu, pane doktore. Problém byl v tom, že už jsem toho měl prostě dost."

„Takže byste to vážně tak udělal, kdyby kývla?"

Kývl jsem já.

„To by nebylo dobré. Máte přece svoje závazky a určitě nějaké další plány - zbytečně byste okrádal sebe i další lidi, pro které teď žijete."

„Já vím. Prostě ... pět let nerváků a pak rok pekla. Člověk snad má nárok na to, se nějak na chvíli .. odpojit."

„To docela určitě. Ale ne tak, aby o všechno přišel. Neříkejte, že se vám něco podobného už nestalo. A pak to musí člověka mrzet."

To jo. Stalo. Minimálně se školou třikrát. Ten člověk má pravdu.

„Takže jedeme dál, doktore?"

„Pokud máte zájem, tak já ano. Kauce je složena, není co řešit."

Ještě chvíli jsme řešili naše věci, pak jsme se shodli, že vlastně nikam zas tak moc nespěcháme. Povídali jsme si o životě a taky o tom, jak jsou ty právnický cestičky někdy spletitý.