„Tedy pánové, dneska mě dorazil Jakub," zahájil dnešní pracovní ráno Přemek.

            „Copak provedl, nějaké rozbité okno?"

            „Ale kdepak. Dostal jsem od něj hádanku."

            Tak to nás zaujalo všechny, ajťáci jsou prostě hravej národ. Někdy až moc.

            „Kdysi dávno došlo k bitvě mezi dvěma rody."

            „To je skutečnej příběh nebo jen hádanka?" zeptal se Křečkodlak a vypadal, že si bude dělat poznámky.

            „Skutečnej. Ale upřesňovat to moc nebudu, našli byste si to na google."

            „Tak povídej."

            „Jeden rod sídlil na hradě, ten druhý ho začal dobývat. Jenže brzy zjistili, že přímo ho nedobydou, takže začali s psychologickou válkou. Nejdřív se v noci pořádaly různé ohňostroje a radovánky vůbec, přes den pak probíhaly v ležení bohaté trhy. Na čím dál víc vyhladovělé obyvatele hradu to mělo účinek. Ale pak se stalo něco, co je opravdu dorazilo. Ze dne na den se po ránu na protějším kopci objevil hrad."

            „Nějaká imitace, ne?", zeptal se Milan.

            „Kdepak, skutečný hrad."

            „Ze dne na den? Jakože po ránu se objevil na kopci?", začalo mě to docela zajímat.

            „Jo jo, přesně tak. Obránci se taky přesvědčili, že se jedná o hrad jako brno, žádná imitace, a to je psychologicky dorazilo. V následující bitvě už neměli šanci."

            „To je jednoduchý," povídá Křečkodlak. „Ten hrad koupili v IKEE a jen ho přes noc sestavili."

            „Ono to bylo od Švédska dost daleko, ale jinak dobrý," zasmál se Přemek.

            „Víc už nenapovíš?", zkusil jsem ještě vyzískat nějakou infomaci, ale Přemek už nic dalšího nepřidal.

            Chvilku jsme dumali, ale dorazila paní Stöhrová, takže jsme měli práce nad hlavu, hrad nehrad.