Víte, co je to ručníkový den? Vzniklo to asi deset dní po smrti Douglase Adamse, autora Stopařova průvodce po galaxii. Zjednodušeně řečeno, fandové téhle ságy se v tento den ověší ručníkem a v souladu s hlavními postavami se tak připraví na možné stopování galaktických plavidel.

     Asi před osmi roky s tím prvně přišel Pavel, vlastně jsem jen z předsíně tehdy zaslechl takovou podivnou debatu: „To nemyslíš vážně, přece nepůjdeš do školy s ručníkem na krku." „Ale mami, to já dneska musím," odporoval nekompromisně Pavel. Málokdy si nechal něco zakázat a taky většinou nebylo proč.

„Co se tady děje?" vstoupil jsem do předsíně a dal Mileně za pravdu, že s ručníkem kolem krku se asi opravdu do školy běžně nechodí.

„Pavel se zbláznil, je prý nějakej ručníkovej den, nebo co."

     Nechal jsem si to vysvětlit. Následně jsem si došel pro ručník a vyrazili jsme do školy společně. Slavit Douglase Adamse, na rozdíl třeba od jakýchkoliv státníků, mi prostě přišlo fajn.

„Jste se zbláznili oba," uzavřela debatu Milena.

     Takže mě nepřekvapilo, když se mi Pavel ozval minulý týden na icq s dotazem, jestli vyrazíme s ručníkama i v Hradci. Myška byla nadšená, mno, a já tajně doufal, že mi to v tom studentském prostředí univerzity projde.

„Pane kolego," ozval se na chodbě docent Habrňák, dlouholetý expert na astrofyziku a podobné krásy. „Ano, pane docente?"

„Sprchy nejsou v provozu dnes."

Jo...