V nejlepším mi volala Pavlína.

„Lásko, čo robíte?"

„Mno, hopujem."

„Čože?"

„Prostě jsme na králičím hopu. Bezvadná záležitost. Přijedeš sem?"

„Nie, ale mrzí ma to. Mám schôdzku s manželom."

Hm.

„S manželem? Něco se děje?"

„Áno. Poslal mi správu, chce se o chvílu zísť u jeho právnika."

„Kvůli rozvodu?"

„Predpokladám, že áno," v dálce jsem zaslechl, že Pavlína zároveň něco ťuká do počítače.

„No to je dobře, asi, ne?"

     Králíci se sešli na skupinové fotografování, Myška se ujala role fotografky Rabbit clubu a pokoušela se zachytit okamžik, kdy se ta chlupatá banda aspoň nějak uspořádá.

„Aj ja myslím. Zájdem tam teraz, asi tak o hodinu by som mohla byť s vami."

Něco mi na tom nesedělo. Jo.

„Pavlínko, ty tam budeš mít taky svého právníka?"

„Nie, miláčik. Toto je náš rodinný. Riešili sme s ním vždy všetko potrebné."

„Neměl bych tam jít s tebou?"

„Nemyslím, že by to bolo vhodné, Jirko."

„Víš, nezapomeň, že jste protistrany. A žádnej právník nesmí zastupovat obě najednou."

     Chvíli něco vzdáleně ťukalo do klávesnice, a na trávníku zahalekal vítězný pokřik, králící mají společné foto do klubového alba. Ten králík, co mi připomínal Milana, usnul. Naše králice usoudila, že pro dnešek stačilo a odešla si ke své přenosce.