Myška se asi vzbudila až před domem.

            Aspoň dávala najevo, že ji překvapilo, že jsme sami.

            „Pavlína přespí dneska v Grandu."

            „Vy jste se pohádali?" řekla trochu otráveně a možná taky trochu s obavou, nevím.

            „Asi jo."

            „Tati, nepřehnal jsi něco?"

            „Já?"

            Samozřejmě, že já. Ode mě se očekává celej život, že budu plný lásky a tolerance přece.

            „Pavlína chce jít dělat do Holandska."

            „Ale to je skvělý ne? Vždyť jste to tak chtěli."

            „Jenže ona tam chce jít sama. Sama na sebe. K nějakému spolužákovi."

            „A ty jí nevěříš?"

            „O to přece vůbec nejde."

            „A o co? Že si něco našla sama? To jsi přece chtěl i po mámě, aby byla schopná se uživit."

            „Myško, tomu nerozumíš."

            „Ani nechci. Ono se ti dá totiž rozumět někdy docela těžko."

            Aha. Takže já jsem ten blbej zase.

            „Víš co? Dej si sprchu, zuby a plav do postele. Už  mě štvete obě."

            „Ty si dej sprchu. Místo, abys ji ocenil, tak ji vyženeš."

            „Já nikoho nevyháněl. Odešla sama."

            Myška si sbalila věci a zmizela v koupelně.

            Tohle přece není možný. Copak je to normální, aby se Pavlína jen tak sbalila a zmizela k nějakýmu chlapovi do Amsterdamu? Tohle fakt musím taky chápat?