„Prostě máme tu svojí kuličku, a víc nepotřebujem."

            „Možno."

            „Víš, já mám pocit, že bez toho bychom asi v tom srdci Evropy nepřežili. Nezapomeň, že o tyhle parcely byl vždycky velký zájem. A když to srovnám s třeba s Polákama, jsem rád, že se nám i díky tomu hodně věcí vyhnulo."

            „Možno vám chýba trocha tej hrdosti."

            „A vám ji zase přebývá. Někdy mě, ať už na vojně nebo na škole, napadalo, kam na ní vlastně chodíte. A kde se bere ta protičeská naštvanost. Ostatně, ono se to pak všechno projevilo."

            „Neviem. Mňa veľmi mrzelo, keď sme sa rozpadli. Doma sme boli vždy Čechoslováci. Ale viem, že sme boli skôr výnimkou. Došlo mi to teda až po revolúcii, keď sa začali prejavovať tí národniarski primitívi."

          Míjeli jsme Pardubice, za chvíli budeme doma.

            „V pondělí dám Přemkovi tu zprávu. Chceš si to přečíst?"

            „Áno. Jirko...," znělo to jako otázka.

            „Poslouchám."

            „Hovorila som včera s Jankom."

            Aha. Takže ne s Jankou. Myslel jsem si to.

            „To je ten spolužák z Holandska?"

            „Áno. Vieš, chcela by som... "

            „Povídej. Ať to máme za sebou, všiml jsem si, že mi něco chceš."

            „Nevykladaj si to zle, prosím."

            Mlčel jsem. Fakt mě zajímalo, co z toho nakonec vypadne.

            „Dostala som ponuku. Môžem sa uchádzať o čosi ako stáž, na pol roka."

            Cože? Ona mi říká, že se na půl roku vypaří?

            „Počkej. Chceš říct, že půl roku nebudeš?"

            „Skús ma chápať prosím."

            „No to zkouším, ale vůbec mi to nejde."

            „Jirko, prosím. Doma som skončila, potrebujem sa osamostatniť... keby som nastúpila na univerzitu, budeš mať problémy. Ja nechcem už škodit, ja chcem... naštartovať, chápeš? Ale tak, aby som nikomu nerobila zle."

            „A myslíš, že když budeš půl roku pryč, že to mě udělá dobře?" neodolal jsem si ironicky šťouchnout.

            „Daj mi prosím tú možnosť. Ja sa musím nájsť."

            „Myslel jsem, že ses našla teď. U mě. U nás."