Sedli jsme si u soutoku, je to krásný místo, skoro přesně stvořený pro posezení a milenecké lenošení. A nebo aspoň takovej malej piknik. S pražskou šunkou, dobrým vínem... já začínal mít hlad.

"No co by na tom bylo komplikované - buď te vzali nebo ne."

"Alebo by ma vzali, ale ty by si z toho mal komplikácie."

"Cože?"

Políbil jsem Pavlínu do vlasů a zeptal se jí srozumitelněji:

"Jaké komplikace bys mi mohla způsobit, kromě toho, ze bych většinu pracovní doby ztrácel vilnými pohledy na tebe?"

Přitulila se ke mne, a pak se rozpovídala.

"Vieš Jirko, pani Stöhrová mi rovno povedala, že v súčasnej dobe nemajú ku mne zrovnatelnú osobu, takže pokiaľ neexistuje jazyková bariéra a ešte navyše mám možnosť priamo osloviť spriatelený odbor univerzity tam, nemajú dôvod ma externe nezamestnať. Len... mám taký pocit, že som možno niekoho nahradila."

"Mno... to je možné, ale proč by tě to mělo zajímat?"

"Copa mne."

Teď jsem se usmál já: "Ty uz mluvís jako já, miláčku."

"Mne sa páči, ako hovorís, vieš?"

"To mne taky. Jen ti pořád úplně kompletně nerozumím."