Od sestry Jiřiny jsme dovezli nádhernej mazanec, takže o snídani bylo postaráno. Holky si ho potřely máslem, já jen tak na sucho - prostě některé zvyky se od dětství nemění. Počasí vypadalo docela příjemně, Myška přišla s tím, že si vyrazí s Petrou, Petrou a Luckou někam ven, a my jsme s Pavlínou vyrazili do města. Jen tak, prostě na procházku - žádné nákupy, žádné úřady.

"Jak jsi dopadla u toho řízení na univerzitě? Ani jsem neměl čas se zeptat, jak se to všechno semlelo, to se omlouvám."

"To nic. Ja som na to tiež zabudla ako na smrť."

"Mno a jak tedy?"

Šli jsme k sobě přitulený a kroky se tak nějak samy zesouzněly. Skoro bych řekl, že když je vztah funkční, tak ty kroky prostě laděj samy od sebe, bez rozdílu délky nohou jednotlivých přitulenců.

"Pohovorili sme si, rozobrali sme to všetko. Bolo to priamo u dekana, vyzerá ako fajn chlap."

"Je to přírodní vědec, žádnej nepřesnej humanista. "

"To som si všimla, a vyhovuje mi to."

"No tak nenapínej," políbil jsem jí do vlasů.

"Mal si pravdu v tom, ze som mohla rovno pridať tie údaje o Jankovi Machalickom."

Hm. To nezní holandsky, to jméno.

"No ten spolužiak môj."

"Áááha. Jo. Takže jsi neprošla?"

"Nebuď netrpezlivý, milácik. Ono je to totiž komplikované."