"Podívej Myško, já si myslím, že to od Pavlíny možná nebylo úplně košér, ale vím docela jistě, že to nemyslela nijak zle.

     A co se týče Petry... radši budu žít s ženskou, co se stará o trochu víc, než s tou, které je všechno fuk. Ono to sice vypadá, jako by to byl dar svobody, ale věř mi, že když někomu na někom záleží, tak mu prostě některý věci nedaj. Jen si to někdy ty lidi musej trošku vyjasnit a domluvit. Neboj.

     Mimochodem, je Pavlína u nás?"

"Není."

"Tak zajedeme na hambáče, co ty na to?"

"Joooo, to by bylo skvělý."

Sotva jsem zavěsil, volala Pavlínka.

"Kúpila som nám skvelé uteráky, tie vaše boli také... no vieš ako," oznámila radostně a mně něco napadlo.

"Pavlínko, a já tě zvu na hambáčovej oběd, i když uznávám, že tak zbytečně odložím předvedení svého kuchařského umění."

"To by bolo skvelé, miláčik. Eště nám kúpim poriadne utierky a som tam. Milujem ťa."

     Některé věci se nemůžou ani odložit ani nechat vyhnít.

    Jen doufám, že mi obě nehodí tu placatou hovězinu na hlavu.

      Měli swisskinga, s tou bramborovou plackou a tomu těžko odolávám. Třešňová taštička byla přesně propečená a Myška si užívala svého doublecheese. A opravdu jsme neměli pocit, že nějak podporujeme globální stravování, prostě jednou za čas je to vhod.

     Pavlína dorazila za chvilku, skočil jsem jí pro velkýho vesnickýho a trochu doufal, že si to zatím nějak vyřídí dívky mezi sebou sami. Jenže nevyřídily.

     Myška kousala taštičku (tu třešňovou) a Pavlína si něco četla. Dal jsem jí tác s mac-obědem a pusu.

„Ďakujem," usmála se na mně.

„Co to čteš?"

„To sú tie materiály pre Stöhrovú. Mohol by si sa na to pozrieť?"

„Určitě. A Pavlínko ... „ začal jsem nenápadně.

„Áno miláčik?"

Jo, už to mám.

„My máme s Myškou drobnej problém."

Pavlína se usmála...