V práci byl klid, na odboru pro evropské fondy jsem sehnal nějaké informace pro Pavlínu a v poledne jsem neodolal vůni pečené klobásy, která obohatila jarní den. Vlastně všechno bylo tak, jak mělo být. Napadlo mě, že dnes je to přesně rok, co Milena odešla. Pamatuje se to lehce, protože to bylo na její narozeniny.

     Nevěřil bych tomu, co všechno se za ten rok stane. Ať už dobrýho nebo zlýho. A hlavně... co všechno z ní vypluje na povrch. Ale stejně to byl dobrý rok. Docela by mě zajímalo, s jakým pocitem si ho vyúčtuje ona.

      Jestli tak, jak dělala firemní účetnictví celou dobu, tak se sebou bude docela spokojená. I když dodnes nebydlí, nejezdí a vlastně jen visí mámě na krku. Hlavně, že to má všechno zadarmo.

     No tak, co si stěžuješ, houklo na mně moje alter ego. Nestěžuju... jen jsem prostě termínovej typ a ten rok nějak uzavřít musím. Přišel jsem o člověka, který se podle vlastních slov stejně jen kvůli mně zapíral, ale našel jsem sebe a taky skvělou dceru, práci a Pavlínu. Jo, a ta mi našla nějakou divnou pihu nebo co, a já musím na kožní. Ještě, že ta ženská na světě je.

"Vy jste lechtivej na zádech?" divila se doktorka a já jí vysvětloval, že jsem lechtivej skoro všude.

     Už od mala jsem měl problém s navlíkáním ponožek, a to vůbec nemluvím o tom, když se mi někdo pokoušel ostříhat nehty na nohou. Časem jsem zjistil, že mám lechtivou hlavu, to při vlasové masáži u kadeřnice. 

     Takže pak už mě nepřekvapilo ani to, že mám lechtavý i zuby, což se ukázalo, když mi moje zubařka odstraňovala zubní kámen.

"No to jsem ještě nezažila.Takže. pane Moravče, příští týden se stavte o patro níž na sále a vyndáme to. "

"A to půjde na histologii?"

"Ano dáme to tam. Už jste někdy něco takového měl?"

"Ne, ještě nikdy."

"Tak jsme domluvený. A zkuste si to nějak nestrhnout, ať nemáme nepříjemnosti."