Okresní město s kouzelným okolím skalního města, to bylo na nějaký čas mé působiště. Skalní město... můj velký sen, se mi splnil. Ve dnech svého volna jsem byl ve skalách, tak říkajíc, pečený vařený. Toulání skalami mne fascinovalo a skalní město jsem přímo zbožňoval.
Při jedné z toulek mne přepadl slušný lijavec. Útočiště jsem našel pod nedalekým převisem. Malý oheň a zapálená dýmka měly vyplnit čekání až ustane déšť. Sedím, pokuřuji, poslouchám šumění deště a ... Je to možné? Ano. slyším vzdálený, tlumený - tichý pláč dítěte. Překvapen zjišťuji, že převis pokračuje v nevelkou jeskyni. Konstatuji však, že je úplně prázdná. Ten plačtivý hlásek však slyším stále, vychází z nitra skály. V nedaleké osadě nacházím vysvětlení. Místní mne zavedli k stařence, prý lecos pamatuje. Pamatovala. V době jejího mládí se přihodila velmi smutná událost. Matka potrestala svou malou. Zlobila. Plačící a naříkající děvčátko doběhlo až ke skále a ta mu otevřela svou náruč. Matka, pološílená neskutečnou bolestí, si prý o tu skálu v zoufalství rozrazila hlavu a tak našla útěchu u skály i matka. Je to opravdu smutný příběh, ale je to i vysvětlení celé té záhady? -doktor-
|