hned mám hezčí ráno...

že i když její jméno bylo přikázáno odstranit ze všech artefaktů, je vedle Kleopatry a Nefertiti nejznámější Egypťankou. Historii neoblbneš, jen časově omezeně dějepis...dojemný, i když třeba přibarvený, je její příběh lásky se stavitelem jejího chrámu a dalších staveb, jak on se jmenoval...?

Senenmut

byla jsi rychlejší než strýček Google...

ani omylem. Myslím, že i v Tobě to dost leží Sandro, no ale jak si to kdo udělá takové to má a to se pak těžko mění. Zajímalo by mě jak by reagovali manželé se sny či realizacemi mnohoženství, kdyby si i Ty měla sny a realizace o mnohomužství. Jeden by Ti opravoval auto, druhý se staral o zahrádku, třetí by ti to dobře udělal, další o dům, další o kychyni, další se staral o děti a všichni by se měli rádi a snášeli se a snášeli i Tobě modré z nebe ... och jak krásně by to mohlo fungovat....já to takhle jednou svému muži nastínila po vysechnutí jeho představ a od té doby mám klid

když novou ženu vybírá a schvaluje a šéfuje jí první manželka - a když jsem tou první manželkou já
Pak si dokážu teoreticky představit i některé výhody.
Ale sama jsem taky nastavená monogamně.

Víš co, smajlíku, každej máme nějaké sny, které jsou víceméně nereálné. Já bych se kupříkladu ráda ještě někdy vešla do svých oblíbených kalhot, které jsem nosila v primě a které si schovávám, zřejmě pro případ, že by přišlo nějaké období hladomoru. A i to mi přijde pravděpodobnější, než to, že by se mému manželovi podařilo sehnat ženskou, která by se hrnula, aby s námi mohla bydlet a sdílet náš panelákový byt se třemi trpasličími psychopaty. Už vidím ty zástupy...takže se začnu znepokojovat až poté, co manžel přijde s nějakou konkrétní sexuální bohyní, co nám bude ochotně hlídat prďochy a po večerech s chutí umývat nádobí. Takže argumenty typu- dva premenstruační syndromy, či zhoubný dopad netradičního rodinného modelu na psychiku potomstva- netřeba vytahovat, to je jako jít s kanónem na motýla. Krom toho, když se člověk poptá, tak zjistí, že tímto směrem se ubírají sny řady mužů. Můj brácha také pokládá mnohoženství za ideální rodinný model, i můj nejlepší kámoš o něčem podobném fantazíruje...jedinej, kdo se z představy, že by měl doma ještě jednu ženskou, málem opupínkoval, byl můj tatínek. Díky bohu za ty dary, jedna máma mi ke štěstí stačí

Třeba o tom ani nevíš...

taky jsem se jednou o Sandru nešetrně otřela a mrzí mi to dosud, ale aspoň jsem se podepsala.

mio, neřeš to, obecně platí, že čím víc toho na sebe člověk práskne, tím víc si koleduje o nějaké to rýpnutí...ale smajlík to napsala slušně, je to názor, se kterým se dá souhlasit. Málokterý chlap, který sní o harémku si v tom svém rodinném harémku představuje několik mladých urostlých playboyů, kteří by mu pomáhali naplňovat manželčiny touhy a potřeby všeho druhu

Nestrpěla! všechno se jednou provalí, máš pravdu převážná většina chlapů tyhle sny má, to vím. Ale není potřeba jim je schvalovat, neznám moc žen co to schválily a dobře to snášejí. I my ženy máme spoustu svých (třeba i sexuálních) snů a ne všechny uvádíme do reality. Mužské myšlení je jiné než to ženské. Víš z čeho bych Sandro měla strach? Abych to pak nebyla já kdo bude sexuální bohyní mého muže a jemu hlídat děti její i své, abych to pak nebyla já kdo kdo bude druhý. Čas je neúprosný, nebudu pořád mladá a krásná, ale bohyně budou, budou krásnější, odpočinutější a čím dál mladší, taková je realita. To není nic ve zlém, jen jsi teď mladá a krásná a také přitažlivá, také matka jeho dětí, máš spoustu důvodů být jako první, ale jak to bude dál později?

a to jako vyřešíš tím, že chlapovi něco neschválíš? On se tě jako bude ptát, když potká mladou sexuální bohyni? Myslím, že nebude Akorát na rozdíl od ženy, co schválila, o tom nebudeš vědět.

to máš pravdu, ale ne každá žena to stráví dobře i když si to třeba namlouvá, také ne každá sexuální bohyně je jen na šukec i když tím se začíná, stát se může jí i jemu, že se to posune někam jinam, kde to není záhodno. A co se týká mě osobně, tak pravidla soužití si dáváme předem a pokud člověk (muž nebo žena) přejede hranice, tak mu musí být jasné, že už to soužití nemůže fungovat tak jako před tím. A co se bude dít dál je naprosto individuální, někdo se rozvede, jiný dá šanci, někdo to stráví třeba tak, že si také někoho najde a neplánovaně se v tom ublížení zamiluje, to je různé. Tohle já osobně neřeším, já svému muži sexuálně stačím a oba víme kam až můžeme zajít a kde to končí, což ještě neznamená, že se nám to stát nemůže. Jen bych to svému muži nikdy neschválila a ani on mě ne. Docela by mě zajímalo, zda v soužitích, kde to mají muži povolené a odsouhlasené to platí pro obě dvě strany stejně?

Dnes? Když jsem tu někdy sám, je to přímo balzám na nervy.

Macessko, kdyby druhou ženu vybírala první manželka, vybrala by jistě antierekční typ.

Mno, smajlíku, já třeba znám osobně manželský pár okolo 40, kde mají skutečně tuto svobodu oba. A oba jí využívají. A to jsou spolu relativně krátce, je to pro oba už druhé manželství. Oba mají ujasněno co přesně oni od těch bokovek očekávají, vědí také kde je ta hranice, kterou už by jim partner netoleroval, za tu nelezou a klape jim to. To je jedna skupina lidí. Pak jsou další- takoví, kteří takto žít nechtějí, ale přesto žijou, protože se jich parner neptal a oni tak nějak přežívají a doufají, že se to blbý období přežene... být v té první skupině podle mého není nic špatného. Není to pro každého, ale lidem, co to tak mají nastaveno, se takhle může žít naprosto pohodlně. Být v té druhé skupině je blbé...

Nevím, já také nemám věšteckou kouli, abych věděla, jak za 10, 20 let skončím, možná si taky budu rvát vlasy a nadávat si, jak jsem byla blbá...ale zase si říkám, že nad tím nemá smysl tak dumat, člověk nikdy neví, co bude. Nabídla jsem to, co jsem nabídnout mohla, aniž by mě to nějak omezovalo, nebo deprimovalo. Jestli to jednou nebude stačit, tak holt nebude, co s tím nadělám (a zase si říkám, že v tom případě si mně nezaslouží a ať si trhne.) A další výhodou je, že můj manžel má odrazující příklad ve svém otci, který takhle před pár lety odkvačil z manželství za hlasem svého přirození a o té doby se plácá v různých roztodivných vztazích, které se mu rozpadají a brečí pak u nás na kanapi, že v tom obrovském baráku přeci nemůže zůstat sám. Kdyby byl zůstal s tchýní, mohli si nakrásně užívat života, nic by jim nechybělo. Takhel má sice čas od času v posteli třicítku, ale že by byl nějak úžasně spokojený jsem si nevšimla...

a v té druhé už vůbec ne. I můj exmanžel odkvačil za týmž hlasem jako Tvůj tchán, žil jako Tvůj tchán a došel k názoru jako Tvůj tchán, jenže ke mně cesta zpět již není, tu hranici překročil a dobře o tom věděl. V tomhle nejsem tolerantní. Je dobře, že do budoucnosti nevidíme, třeba by nás to ani nebavilo žít dál, kdybychom dopředu viděli následky našich rozhodnutí. Člověk by měl naslouchat hlubším hlasům než jen chvilkovým hlasům svého přirození, ale vykládej jim to.

zdravím. Zrovna od Tebe bych občas uvítala rady v partnerských problémech , protože jsi jeden z mála, který je ženatý už řadu let a nerozvedl se, jenže Ty zrovna kupodivu moc neradíš.

já neradím proto, protože nemám radící schopnosti. To nechávám jiným.

A že jsem tak dlouho ženatý s jednou a tou samou ženou? To proto, že když se pohádáme, následuje hezké udobřování. Stačí Ti tato hloupá odpověď?

Víš, já bych si vedle sebe nedovedl představit nějakou iracionální partnerku. Představ si, hypoteticky, že ona by mi večer udělala přednášku třeba o nesmrtelnosti lidské duše, zatímco já bych plánoval, jak ji za to krásně uškrtit.
Nebo - celý život jsem ji dával celou výplatu. Máme pouze jeden společný účet. Nikdo z nás nemá žádné prašule jaksi bokem. Nikdy, podotýkám nikdy, by mne, a to ani ve snu nenapadlo, že by ho nějak rozfofrovala ve svůj prospěch. Naopak, ona se stále snažila prašule zhodnocovat. Nebo vztah k dětem. Neustálá starost - i když jsou dospělé...A tak bych mohl pokračovat.
Přiznávám však, že jsou i dny, kdy bych ji roztrhl jako hada. A když ji navíc jetě nezavře a nezavře, dokud to všechno ze sebe nedostane (mluvím o její prořízlé pusince), úpím a zkouším jako zvíře. Jako pes.