„Jujo," vyzvala ji Ahmose, „vyprávěj, co každý večer pozoruješ, když Re zmizí za pohořím západu a Mutnofret si jde lehnout."
„Panovnice!" prosila služebná. „Ještě nikdy jsem neřekla ani slovo o tom, co se děje za dveřmi harému..."
Ostře jako meč rozsekl hals faraona napjatou situaci: „Já ti to poroučím!"
Hudebnice přestaly hrát, opilí hodovníci, kněží a dvořané vytušili, že situace je kritická a nehlučně se vzdálili. Jen Minhotep, Hapuseneb a Satre zůstali.

„Takže, co jsi viděla?" opakovala Ahmose.

     Povzbuzena přívětivým přikývnutím faraona začala Juja vyprávět: „Když si moje paní Mutnofret jde lehnout, tak vytáhne z pozlacené truhlice se znakem boha Ptaha a Apise obrovský býčí ocas. Je černě skvrnitý a krásný jako slunce, a zádušní kněží potřebovali jistě devadesát dní, aby ho konzervovali svatým natronem. Mutnofret, moje paní, používá dlouhé chlupy ocasu každý večer, aby se hladila mezi stehny. A když spokojeně klesne na rohož postele, pak si ho s rozkošnickým sténáním ovine kolem pasu a odevzdá se spánku."

Ahmose pohlédla vítězně na faraona. Mutnofret sklopila oči.
„Každý večer?" zeptal se král.
„Každý večer," přisvědčila Juja.

     „Co už to znamená! " prohlásil Thutmose po krátkém přemýšlení. „Ženy jsou vynalézavé, když jde o to, aby uspokojily jeskyni své žádosti. Některá dává přednost hladkému zubu slona, jiná černým chlupům býka. Takové řeči přeci jen svědčí jen o vaší nevraživosti. Závidíte jedna druhé její postavení. Ty, Ahmose, jsi moje velká královská manželka s krví mých předků a nikdo ti toto postavení neupře. Ale máš jen dceru. A ty, Mutnofret, jsi milenka mnohé moci, která mi porodila syna. A co se víc nabízí, než spojit dceru z královské krve se synem mého sémě?"‘

     Hatšepsut, která sledovala řeč svého otce s bušícím srdcem, zalapala po dechu. Cítila na sobě jeho pohled, avšak hněv v jejích očích jí bránil, aby na něho pohlédla.

     Ona, ochránkyně sluneční krve, první ze šlechtičen, kterou objímá Amon, by se měla provdat za toho bastarda, toho potomka obyčejné děvky, a když je navíc ještě mladší než ona?- Nikdy!

     Zdálo se, že faraon uhodl její myšlenky. Vztáhl k ní ruku a pravil: Pojď ke mně, milovaná dcero, podej mi ruku!" Hatšepsut poslechla. „Jsi mladá léty," pokračoval Thutmose,"avšak jsi dost stará na to, abys pochopila, že jsi jiná, než ostatní dívky.

     Jsi nejvyšší kněžka boha Amona, jak přísluší nejstarší královské dceři, a tím spočívá na tvých bedrech těžké břímě. Jsi to totiž ty, kdo předá krev mých předků na vzdálené rody. A jako Eset Usirovi máš být i ty po vůli svému bratrovi. A jako porodila Eset ze sémě Usira Hora, přivedeš i ty na svět nebeského sokola, po němž budou jeho potomci dědit Horův trůn po miliony let."

     Hatšepsut se otřásla při pomyšlení, že by měla porodit dítě. Vždyť sotva odrostla dětským střevícům, učila se u Neferabeta číst a psát, kojná Satre si zasvětila do umění lásky a života a Minhotep, hofmistr, ji vyučoval ve společenském styku. Měl tento život, který právě započal, už skončit? Vdaná žena, dokonce matka, zmizí navždy za zdmi domu.

      Nyní uchopil faraon i ruku svého syna Thutmose, který, bledý, obtloustlý a nemotorný, všechno téměř lhostejně strpěl. „Vy dva," pronesl král," máte uchovat svaté dědictví Sekenenrese a jeho statečných synů, jako jsme je uchovali já a moje žena Ahmose." „Thutmose není synem urozené ženy!" namítla Hašepsut a kolemstojící napjatě sledovali faraona, který nebyl zvyklý na odpor.

      Avšak krásl klidně odpověděl: „Jistě, milá dcero, jeho matka není urozená, ale já jsem jeho otec! I moje matka Seseneb byla jen služebnou. A odvážil se snad proto někdo pochybovat o mém právu na Horův trůn?"

      Nato Hatšepsut pochopila, že je nesmyslné vzpouzet se přání otce. Chtěla křičet v bezmocné zlosti a holými pěstmi se pustit do mladého Thutmose, ale pak zvítězil rozum. Beze slova protestu strpěla, aby otec spojil její ruku s rukou nenáviděného nevlastního bratra.

...........................................