Naštěstí to nebyl El Ché, ale majitel vedlejšího ranče Los Craconoss. Seňora Bíbíona ho měla ráda od doby, co jí zachránil třináct zaběhlých vovcí.

„Buď vítán, příteli, co tě k nám přivádí?" sladce se na něho usmála.

„Poklona, Bíbíono. Přišel jsem tě varovat. Máme v revíru škodnou. Moje stará věrná hospodyně Punkticida slyšela v městečku, že Vagabundo se vrátil. Mluvili o něm nějací cizinci. Ještě štěstí, že Punkticida umí tolik jazyků."

„Vagabundo?" podivila se Bíbíona, která o něm nikdy neslyšela.

„Ano, to je takovej podivín někde od jihozápadu. Toulá se po krajině, občas se zjeví tady a pak jsou problémy," odtušil Craconoss a stáhl si sombréro hlouběji do čela. „Starej Onclos z chajdy nahoře by mohl vyprávět. Jednou mu odvlekl dceru až do Anglie. Od tý doby je děsně skeptickej."

„To já se ho přeptám, až se zas staví na candelovou omáčku," řekla tajemně Bíbíona a šla strouhat svíčky.

      Najednou uviděla, že přes pampu se řítí mladičká Cassandra, v každé ruce jedno dítě a dvě na zádech. „Já rodím, já rodím...", křičela z dálky.

„Vydrž, Cassandro," povzbudila ji Bíbíona a obrátila se na Craconosse.

„Popožeň koně, amigo, a přiveď z městečka doňu Quijote de la Mamcha.

     Pomůže nám s porodem. Já zatím ohřeju vodu," sukně jí zavlály a zmizela v domě.