Třpyt jezera zkrášloval náhorní planinu Grandes Mantis  (pozn. překladatele - Velká kudlanka) tak, že se tajil dech. A nejen náhodnému kolemjdoucímu, ale i stálým obyvatelům této krásné oblasti - příjemným a pracovitým mexickým gaučům, jejich seňoritám, intelektuálně odlišným indiánům i divokým koňům a ještě divočejším pastevcům.

      Jejich skutečné příběhy udivují posluchače a diváky na celém světě, bez ohledu na to, jestli se jedná o farmáře Juana, nebo vdovu Obsoletu.

      Vše, co prožívají, je blízké lidem na celém světě - ať už je to boj o naftová pole, nebo dědictví po velmi staré a bohaté neznámé stařence...

     Jednoho rána seňora Bíbíona prudkým pohybem otevřela okenice na své haciendě, vdechla čerstvé povětří a řekla: „Konečně jaro! Jde se uklízet," a pustila se do práce za hlasitého zpěvu mexických lidových písní.

      Psi a kočky se jí se zděšeným ječením klidili z cesty, když tu uslyšela na příjezdové cestě dusot koňských kopyt.

     Ha, že by to byl El Ché?

     Tenhle postarší svůdník kolem ní kroužil už měsíce, a obzvlášť po několika mexických pívech značky Beran byl značně dotěrnej... Jenže Bíbíona ho včera v noci zahnala ze svého pozemku hadicí od vysavače a měla za to, že bude od něho jednou provždy klid. Na Colem-Doucciho to přece taky fungovalo...

      Bíbíona si vzdechla, odhrnula z tváře hřívu havraních vlasů, podkasala všechny sukně a šla se podívat.

     Bude  se muset v neděli v kosteli svěřit padré Milanovi. Padré Milano jí možná poradí, jak se zbavit hříšníků.