V údolích a nížinách se pomalu přikrádá jaro, na kopečkách však stále vládne paní Zima, fičí vichr a v komínech skučí meluzína. Přijela má žena s vnoučaty. Dnes večer hledíme do ohně v krbu ve dvou a vzpomínáme na svá dětství. Úsměv mi hraje na rtech při vzpomínce na Vánoce... to mi bylo osm či devět, s tátou jsme od hajného přinesli domů smrček, krásný vánoční.
Vybral ho táta, tak byl nej.. nej. Můj táta, ach jooooo, ten miloval Vánoce, miloval zdobení vánočního stromku. Piplal se s každou větvičkou, s každým střapečkem, s každou skleněnou kouličkou. Tento rok se rozhodl, že místo svíček rozsvítí na stromku elektrická světýlka, které sám vytvoří. Kutil, kutil a ja se těšil, těšil moc a moc, vždytˇkomu v té době svítily na stromečku žárovičky? V předvečer očekávaného večera měla nastat doba zázraků. Táta usadil poslední žárovičku, ze štaflí dal pokyn a ... Zároveň, kdy stromek ozářily žárovičky, jsem zařval: "Budíž svěltlo!" Toto mé zvolání však mělo neblahé následky. Táta,můj zlatý táta se lekl a i se štaflemi se převrhl na náš krásný stromek. Co mám dodat, s tátou jsme celou noc navrtávali ulámané větvičky, vybírali použitelné ozdoby, vyráběli nové z papíru,ořechů a jablíček. Ráno, ráno byl můj nejhezčí stromek hotov. Unavení, ale štastni jsme věděli, že to jsou nejhezčí Vánoce. A měli jsme ozářený stromek... -doktor-
|