• Úterý, téměř jasno, teploty od -7 do -3

     Včera jsme dojeli skoro za tmy, měl jsem si vyzkoušet nasazovat řetězy ještě v Hradci. Nevadí, náladu nám to nezkazilo, holky se koulovaly, já si zaklouzal pod auto a nakonec jsme vlastně dojeli ještě včas. Jídlo bylo, pokojíčky připravené.

     A Pavlína... Pavlína byla nádherná.

     Milovali jsme se skoro celou noc, dlouho jsem nezažil, a kdoví jestli vůbec, takovouhle ženu. Třeba to opravdu není jen nějaká chiméra, že prostě existujou lidi, co se potkají a patří k sobě. Kompletně.

     Povídali jsme si, smáli, hladili se ... bylo to jak znovuzrození a jestli mě smysly nešálily, nejen pro mně. Snídaně byly naštěstí do devíti, a nikdo na nás nespěchal.

      Myška s Terezou, nebo tedy spíš se Samicí asi taky řádily skoro do rána, takže jsme se v podstatě ráno všichni sešli.

     Pavlína možná takticky, možná jen ženským citem, zatím komunikovala spíš s Terezou. Napadlo mně, že to je vhodnější, přece jen pro Myšku nebyla Petra zas tak vzdálená ještě... dáme tomu volný průběh.

     Svítilo slunce, zapůjčili jsme výstroj a na svahu bylo opravdu hezky... dokonce jsem měl pocit, že mě přece jen ty nohy docela poslouchaj. Užival jsem si to. Na Pavlínu jsem neměl, ale nevypadala, že by jí to vadilo. Občas profrčela kolem, občas se přistavila, usmála a řekla, že mě miluje. A ať nekoukám po tom vleku, na cestu dolů ho použít nesmím.

    Jak jsem tak sledoval Terku, vypadalo to, že na lyžích stála asi tak často jako Myška, tedy vůbec. Když už obě vypadaly jako sněhuláci, přijela k nim Pavlína a něco chvilku řešily. Posadil jsem se u boudy, a nechal se ohřívat paprsky a voňavým svařákem. Tenhle klid jsem si fakt zasloužil.

"Tatíííííí," slyšel jsem halekat Myšku.

"Koukéééééééééééj," sotva jsem ji dohledal na svahu, nestačil jsem se divit. Sice ne úplně jistě, ale poměrně půvabně sjížděla nejen ona, ale za ní i Terka. Pavlína si to baletila kolem nich a ještě mi u toho stačila mávat.

Když jsme dorazili k večeři, musel jsem všem složit poklonu.

"Tedy dámy, nevěřil jsem svým očím, když jsem vás všechny viděl, jak to zvládáte. Nedělám vám ostudu?"

"Děláš," řekla Myška."Ale nebudeš."

"No nebudu... u toho svařáku je hezky a já si aspoň počtu konečně."

"Nie miláčik, vymysleli sme to takto..."

     A Pavlínka mi začala sdělovat, co na mně na zítřek chystají. Samozřejmě lyžařskou školu. Ach jo. Ale proč bych se neměl vyřídit nejen před dcerou a její kámoškou, ale ještě i před svojí milovanou.