Je krásně. Prostě si ty prázdniny Myška uměla vybrat jako všechno. Na lyžích jsem nestál skoro dvacet let, ale docela se těším. Pavlína dorazila krásná, už jsem ji viděl, jak se kvůlí ní tvoří fronty na sjezdovce od vleku až na kopec. Ještě, že ji máme...

• Pondělí, jasno, teploty od -5 do 0

    Měli jsme se původně sejít až před odjezdem, nechtěl jsem ty dvě zbytečně brzo seznamovat, v téhle situaci. Jenže bez ní bych to nepobalil.  Dokonce mě přinutila vzít si čepici.

Řekla, že se mnou nejede na hory, pokud nebudu mít sebou aspoň jednu čepici.

Řekla, že my Češi houby víme o horách a že se vůbec nediví, když slyší furt o těch mrtvejch v Tatrách nebo Alpách.

     Tak jsem kapituloval. Naopak mi z kabely vyhodila takový ty blbý řemínky, co se za mého mládí musely povinně vázat k nohám. Tedy vlastně k lyžím. No prostě to byl děsnej vynález, co uměl docela slušně omlátit lyžaře, než se zastavil. Smála se, že bych to měl nabídnout do technického muzea.

"Jo a, Jirko .. tieto rukavice si môžeš zobrať na prácu v lese, ale nie na lyže. Nemal by si v nich cit, a bola by ti zima, vieš?"

"Pavlínko, já nepotřebuju cit, já potřebuju bezpečí. Jestli padnu na obličej, tak si ho o ně prostě odložím."

"Čo by si padal, veď si hovoril, že si jazdil rád."

    No to jo... ale kdysi. Poslední výlet do Krkonoš se mi vydařil tak, že jsem poprvé v životě měl otočený koleno nadvakrát (pak se mi to ještě podařilo zopakovat) a nějak jsem ten vztah k prkýnkům ztratil. Kdyby věděla, co mě stálo za sílu tohle rozhodnutí, tak by mě příbalila ještě i nafukovací skafnadr, pro jistotu.

"Helouuuuuuuuuuuuuu Mauziiiiii," zahalekal docela sympatickej hlas ve dveřích.

"Helouuuuuuuuuuuuuu Samiceeeeee," odpověděla moje dcera.

No potěš. Samice. To je zase co???

"Tati, to je Terka, ta moje kámoška, co pojede s náma."

Musel jsem v duchu uznat, že to je fakt samice. Myška mi sice říkala, že Terka je o dva roky starší, ale nějak jsem si neuvědomil, co to reálně obnáší.

"Brý den," podala mi ruku. Pěkný děvče, s jiskrou v oku. Ještě že dorostenky mi opravdu a úpřimně nic neříkaj.

"Môžeš mi pomôct potiahnuť tie lanká?" zavolala na mně Pavlína.

"Samozřejmě miláčku," usmál jsem se. Ať žijou hory.