Já vám kdysi vyprala bílé tílko a slipy zároveň s bílými bavlněnými ponožkami, na kterých byl jeden jediný červený proužek. Ty ponožky byly původem z Rumunska a velmi levné. No a ten proužek pustil a obarvil to tílko a slipy (obojí pánské) na slaďounce růžovo...
Věřte mi, v životě jsem tak krásnou růžovou neviděla... kdybych ji někdy chtěla dosáhnout, tak se mi to nepovede. Celá záležitost byla ještě vylepšena tím, že nitě, pomocí jichž bylo prádlo ušito, se obarvily tmavěji, takže jak slipy, tak tílko měly krásné ozdobné tmavorůžové štepování. Můj muž tehdy - ač právník - byv po tzv. "prověrkách" vyhozen z práce (psal se rok 1985) a pracoval jako pomocný montér na stavbě elektrárny v Dukovanech. Na víkendy jezdil domů - tedy ke mně, nicméně celý týden bydlel s ostatními dělníky na ubytovně. No - tenkrát řval jak příslovečné píchlé prase a barvitě mi líčil, co by asi následovalo, kdyby se ve sprchách na ubytovně objevil v růžovém prádle. Dva dny jsem to odmačovala v odbarvovači a nic. Rumunské barvy na textil byly tenkrát fakt kvalitní. Nakonec jsem musela naklusat do Máje a koupit manželovi prádlo nové... což tehdá zdaleka nebyla sranda. Nakonec odjel v zeleném tílku made in DDR a červených trenýrkách typ "Dynamo Moskva". A dopadlo to nakonec dobře. Nejen, že mě nezabil, ale nakonec si mě i vzal. ALENA PUNTÍK
|