Sedli jsme si ke stolu, to štestí fakt nemá dlouhej poločas rozpadu."Myška je pro mne víc než dcera... je to můj parťák. Já bez ní do ničeho nepůjdu." "Takže nemáme šancu byť sami spolu, alebo čo mi to vlastne hovoríš?"

"Ale ne..." Zapálil bych si nejradši, ale to už by mě asi sežrala komplet. "Prostě jen... jsou to její první normální prázdniny tady... a nechci ji někam zastrčit jen tak... herdek."

Prohlížel jsem si jí. V šeru jí zářily oči. Nebyly zlé, spíš trochu zklamané."Jirko... ja nechcem teba a Myšku od seba trhať... len som si myslela... "

     Přemýšlel jsem. Ani jedné z nich se to moc nelíbí a přitom spolu jednou být prostě musíme. Pokud si tedy něco nevymýšlím zase.

     Pokud to Pavlína cítí tak jako já. Tak jak říká, že to cítí. A tomu věřím, jako málo věcem v životě. Najednou jsem byl netrpělivý. Nač se zdržovat, když cíl je jasný? Najednou jsem neměl vůbec chuť ztrácet další týdny a měsíce života. Trable s Milenou zcela stačily. Chci konečně normálně žít. A chci Pavlínu. Není moc příležitostí, jak to vsechno poskladát.

     Musí existovat nějaké řešení.A existuje!

     "Pavlínko, poslouchej .. něco mě napadlo... bude romantický týden i prázdniny. A dokonce i Myška bude spokojená."