Asi nemůžu jen tak přijet k Hořkým, zazvonit a odvést si ji. Sice by to zhruba odpovídalo tomu, co bych chtěl, ale copak se to dá udělat? Nejsme v pravěku, abych jí odvlekl za tu její hřívu. Někteří bulvární vědci tvrdí, že atavismus je pro ženy vzrušující, ale určitě by nedostal jejího manžela. Oblíbená melodie od Def Leppard mi oznámila hovor:

 "Čejková, dobrý den, mám veliký problém, pane Moravče."

Doktorka Čejková... starší paní, ale jedna z mála, co mi neříká pane inženýre, a dokonce umí i správně skloňovat moje příjmení.

"Povídejte, paní doktorko," zablikal jsem ke krajnici; tušil jsem, že tohle nebude debata na pár vteřin.

"Víte, asi jsem něco provedla, ale prostě nevidím vůbec žádné pacienty."

"V počítači, předpokládám," pokusil jsem se to drobet zlehčit.

"Samozřejmě, jinak bych nevolala vám," zasmála se.

"Ok, budu u vás za pár minut, dáme to dohromady."

Miláčku Pavlíno, budeš muset chvilku počkat...

     Ta chvilka trvala skoro dvě hodiny, paní doktorka instalací nějakého demoprogramu přeinstalovala databázový server a bylo. Bohužel jsem neměl u sebe všechny potřebné věci, a ona neměla v ordinaci připojený internet. Připojil jsem se z telefonu, to zas bude účet. Aspoň, že se podařilo dát všechno do pořádku, takovýmhle klientům nerad přidělávám vrásky na čele.

"Jsem ráda, že jsem si vás našla. Trápili jsme se před tím haldu let s takovou firmou ... no radši nevzpomínat."

"No to ani nesmíte, paní doktorko. Jednou sepíšu paměti a to by pak byla skrytá reklama."

"Tu byste si klidně mohl dovolit. Víte co?"

"To opravdu nevím," balil jsem si notebook a spíš už myslel na Pavlínu.

"Měla bych pro vás možná kšeft."

"Opravdu? Povídejte, práce není nikdy dost."

"Chtěla bych vás navrhnout jako dodavatele pro malou polikliniku, kousek od Hradce. Pracuje tam můj manžel, vlastně je přímo v představenstvu jejím."